Aplikace CFC pravidel ve vybraných zemích Evropské unie

• Publikováno: 30.6.2010
• Typ: výklady
• Zdroj: Daně a právo v praxi 2010/7

Ing. Veronika Sobotková

Daňová konkurence tedy existuje, pokud dochází k přesunu kapitálu do země s nižším daňovým zatížením. Jako taková je obecně považována za prospěšnou, protože vytváří tlak na snižování vládních výdajů, ale na druhé straně nekontrolovaná daňová konkurence v oblasti mobilních faktorů může ohrožovat daňové příjmy států a jejich ekonomický růst. Jelikož nejsou harmonizační snahy Evropské unie v oblasti přímého zdanění doposud naplněny, existuje v současnosti na určitém stupni mezi jednotlivými členskými státy daňová konkurence. Daňová konkurence je patrná samozřejmě i mezi jednotlivými členskými státy a zeměmi mimo Evropskou unii. Jestli je ovšem prospěšná či škodlivá, nelze jednoznačně zodpovědět a v praxi se objevují rozdílné názory.

S přesunem mobilních faktorů tak některé členské státy řeší otázku, jak eliminovat jejich umístění převážně do daňových rájů a zvýhodněných daňových preferenčních režimů, které mohou způsobovat škodlivou daňovou soutěž. Pro tyto zvýhodněné daňové jurisdikce je specifická velmi nízká nebo dokonce nulová efektivní sazba daně, nedostatek transparentnosti daňového systému a efektivní výměny informací a umělá definice základu daně. Jednou z možností, jak předcházet úniku mobilního kapitálu do těchto zemí, jsou předpisy proti zneužívání daňového systému, zahrnující specifická opatření pro boj s daňovými úniky, jako předpisy týkající se ovládaných zahraničních společností (tzv. CFC pravidla). Jejich cílem je chránit domácí daňovou základnu před určitými typy narušení a zpravidla se týkají oblasti zdanění příjmů korporací.

V České republice sice nejsou CFC pravidla v daňové legislativě zavedena, není ale vyloučeno, že se s nimi nemohou poplatníci setkat v jiných zemích Evropské unie. Jestliže si český daňový rezident založí např. evropskou společnost nebo evropskou družstevní společnost v některém z členských států Evropské unie, jenž pravidla uplatňuje, a následně si tato evropská společnost nebo evropská družstevní společnost založí zahraniční ovládanou společnost v daňově výhodné jurisdikci, není vyloučeno, že CFC pravidla nebudou aplikována. Příkladem může být situace, kdy si český daňový rezident založí evropskou společnost v Německu. Tato německá evropská společnost dále založí ovládanou společnost na Bahamách, a protože Německo má implementovaná ve své daňové legislativě CFC pravidla, je velmi pravděpodobné, že se na německou evropskou společnost budou aplikovat.

Cílem příspěvku je seznámit čtenáře alespoň se základními principy aplikace CFC pravidel ve vybraných státech Evropské unie. Článek je sestaven přehledově a slouží pouze k základní orientaci v problematice. Pro aplikaci v praxi doporučuji pracovat s platnými zákony dané země a případně vyhledat odborníka na danou problematiku.

1. Historie a charakteristika CFC pravidel

Poprvé byla CFC pravidla zavedena v roce 1937 ve Spojených státech amerických. Hlavním cílem pravidel bylo zdanit zisky ze zahraničních investic rezidentů USA, a zabránit tak odlivu daňových příjmů do ciziny, se kterým se vláda Spojených států začátkem 20. století potýkala.

Na evropském kontinentu se začala pravidla aplikovat až od roku 1972 a prvním státem, který daná pravidla zavedl do své legislativy, bylo Německo. Několik dalších evropských států jej pak následovalo a v současnosti jsou CFC pravidla dobrovolně implementována do daňové legislativy dvanácti zemí Evropské unie. Mezi tyto země patří Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Maďarsko, již zmiňované Německo, Portugalsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie. Vymezení pravidel v těchto státech je odlišné dle velikosti daňového narušení jednotlivé země, ale vychází ze stejného cíle.

Hlavním cílem CFC pravidel je eliminovat škodlivou daňovou konkurenci, a zabránit tak společnostem sídlícím v daném členském státě, aby se vyhýbaly vnitrostátní dani převáděním příjmů na dceřiné společnosti v zemích s nižší úrovní zdanění (zejména ve standardních offshore centrech a zvýhodněných daňových režimech). Pravidla stanoví, že zisky ovládané zahraniční společnosti mohou být připsány její mateřské společnosti (rezidentu) a zdaněny v rámci této společnosti způsobem jako její vlastní zisky. Obecně limitem pro aplikaci CFC pravidel se stává hranice držení 50 % kapitálu anebo hlasovacích práv na ovládané zahraniční společnosti, pokud se nejedná o CFC společnost založenou v zahraniční jurisdikci uvedené na tzv. černé listině (the black list), kde podmínka 50% podílu na kapitálu či hlasovacích právech nemusí být rozhodující.

Přestože jsou CFC pravidla typem nástroje proti boji s daňovými úniky, nejsou upravena žádnou směrnicí či jiným nařízením Evropské unie. V současnosti jsou pouze doporučována Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj.

2. Aplikace CFC pravidel ve Finsku

Základní principy

Ve Finsku jsou CFC pravidla zavedena v daňové legislativě od roku 1994 a jsou aplikována na rezidentní společnosti Finska, které drží určitý podíl na ovládané zahraniční společnosti. Zisky ovládané zahraniční společnosti (nerezidenta Finska) tak mohou být zdaněny dle finské legislativy ve Finsku rezidentní finskou společností, jestliže finský podílník na ovládané zahraniční společnosti drží nejméně 25 % podílu na kapitálu nebo má alespoň 25% podíl na výnosu z majetku ovládané zahraniční společnosti. Limit 25 % platí pro přímé i nepřímé vlastnictví vztahující se v souhrnu buď na jednoho vlastníka anebo více vlastníků zahraniční entity. Do zdanitelných zisků se nezahrnují dividendy, které obdrží ovládaná zahraniční společnost od jiné kontrolované zahraniční společnosti. V případě, že by ovládaná zahraniční společnost dosáhla ztráty, odečítá se tato ztráta ze zdanitelných zisků, které ovládaná zahraniční společnost dosáhne v nejbližších letech, a to během 10 následujících let.

Pojem ovládaná zahraniční společnost (CFC společnost)

Zahraniční společnost se stává „ovládanou“ finským rezidentem tehdy, jestliže se jeden nebo více finských daňových rezidentů přímo nebo nepřímo podílí alespoň 50% podílem na kapitálu anebo hlasovacích právech zahraniční společnosti, nebo když jsou tyto osoby oprávněny podílet se nejméně 50 % na výnosu z čistého zisku zahraniční společnosti.

Pod pojmem CFC společnost se skrývá též zahraniční stálá provozovna této ovládané zahraniční společnosti. Zahraniční stálá provozovna je kategorizována jako CFC společnost, pokud je umístěna v jiném státě než zahraniční společnost a jestliže příjem zahraniční stálé provozovny není zdaněn ve státě rezidentství zahraniční společnosti.

Vliv specifických aktivit zahraniční společnosti na aplikaci CFC pravidel

Jestliže je zahraniční společnost ovládaná finským rezidentem, je důležité analyzovat příjmy ovládané zahraniční společnosti z hlediska jejích aktivit, ze kterých pocházejí. CFC pravidla nejsou totiž aplikována na příjmy získané z následujících činností, i když jsou splněny základní principy pro jejich uplatnění:

• příjmy získané převážně z průmyslové produkce či obdobné činnosti,
• příjmy získané zejména z lodní dopravy,
• příjmy získané převážně z prodejních či marketingových činností, které se týkají průmyslové produkce a lodní dopravy,
• příjmy získané zejména z plateb od společnosti ve stejné skupině, která se zabývá průmyslovou činností či lodní dopravou (podmínka je, že obě společnosti jsou rezidenty ve stejné zemi).

Vliv existence smlouvy o zamezení dvojího zdanění na uplatňování CFC pravidel

Společnost, kterou nelze vyloučit z aplikace CFC pravidel na základě jejích příjmů, musí být podrobena analýze rezidentství vyplývající ze smlouvy o zamezení dvojího zdanění. V případě, kdy je zahraniční ovládaná společnost založena v zemi, se kterou uzavřelo Finsko smlouvu o zamezení dvojího zdanění příjmů a majetku, je nutné na základě této smlouvy zjistit, zda je v této zemi zahraniční ovládaná společnost rezidentem či nikoliv.

Zahraniční ovládaná společnost, která není dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění rezidentem země, ve které byla založena, podléhá zdanění ve Finsku dle CFC pravidel, pokud je sazba daně z korporací v této zemi menší než 3/5 finské sazby daně z korporací (v současnosti je sazba daně ve výši 26 %). Jestliže je tedy sazba daně menší jak 15,6 %, CFC pravidla se aplikují.

Pokud je ale pro ovládanou společnost, která je rezidentem z hlediska smlouvy o zamezení dvojího zdanění v zemi, v níž byla založena, sazba daně z korporací pod 15,6 %, musí se dále zjišťovat tzv. teoretická sazba daně smluvní země (teoretická sazba daně z příjmů společností se počítá dle daňového práva smluvní země). Jestliže je teoretická sazba daně alespoň 75 % finské daňové sazby daně ze společností, tj. alespoň 19,5 %, musí se ještě zjistit, zda ovládaná zahraniční společnost nevyužila nějaké speciální daňové výhody dané smluvní země.

Z uvedeného vyplývá, že pokud se zjištěná sazba daně pohybuje pod 75 % finské sazby daně, CFC pravidla se aplikují a již nemusí být analyzováno, zda byly využity či nebyly využity specifické daňové výhody dané země. Zároveň také platí, pokud zahraniční společnost ve smluvním státě rezidentství využije speciální daňové úlevy, ale daňová sazba v její domácí zemi činí alespoň 15,6 %, CFC pravidla se neaplikují.

Neexistence smlouvy o zamezení dvojího zdanění avizuje, že zisky zahraničních ovládaných společností budou ve Finsku zdaněny vždy, pokud nesplní jiné podmínky osvobození od těchto pravidel.

Vliv založení zahraniční společnosti ve vybraných státech na aplikaci CFC pravidel

Na společnost nejsou CFC pravidla aplikována, přestože využije speciálních daňových výhod a nesplní předcházející podmínky, pokud je zahraniční společnost zřízena v těchto následujících státech:

• v členských státech Evropské unie (kromě Lichtenštejnska) anebo státech Evropského hospodářského prostoru, a to pod podmínkou, že společnost je skutečně v tomto státě zřízena a uskutečňuje reálné ekonomické činnosti v daném státě rezidence (tzv. skutečná podmínka existence),
• existuje daňová úmluva daného státu s Finskem o efektivní výměně informací a podmínkou opět je, aby zahraniční společnost splnila „skutečnou podmínku existence“ (je založena a skutečně provádí ekonomické aktivity); toto se ale nevztahuje na země, které jsou vedené na černé listině (the black list).

Černá listina eviduje země, které mají podstatně nižší sazbu daně z příjmů korporací než Finsko. Na listině je umístěn Barbados, Bosna a Hercegovina, Gruzie, Makedonie, Malajsie, Montenegro, Srbsko, Singapur, Švýcarsko, Arabské spojené emiráty a Uzbekistán.

Co se týče „podmínky skutečné existence“ zahraniční společnosti, tak ta je naplněna zejména v případě, že zahraniční společnost má k dispozici ve státě rezidence potřebné budovy a majetek pro zajištění svých činností, a dále má k dispozici také dostatek zaměstnanců, kteří jsou schopni zajistit tyto ekonomické činnosti.

3. Aplikace CFC pravidel ve Francii

Základní principy

Do francouzské daňové legislativy byla CFC pravidla zavedena v roce 1980. Primárním impulsem pro jejich zavedení bylo opět zdanění francouzských podílníků na zahraničních investicích. Obecně je zdanění francouzských společností založeno na teritoriálním principu (francouzským společnostem podnikajícím mimo Francii nejsou všeobecně ve Francii zdaňovány příslušné zisky ze zahraničí). Ovšem podle francouzských CFC pravidel mohou být zdaněny zisky zahraniční společnosti francouzskými rezidenty ve Francii, pokud francouzský rezident drží, přímo nebo nepřímo, podíl na kapitálu, hlasovacích právech nebo podíl na zisku alespoň ve výši 50 % na společnosti umístěné ve výhodném daňovém režimu. Za výhodný daňový režim se považuje ten stát, jehož daňová sazba z příjmů korporací je menší než 50% sazba daně ve Francii.

V případě, kdy zahraniční ovládaná společnost dosáhne ztráty, je možnost jejího započtení v dalších letech s dosaženým ziskem (obdobně uplatňováno jako dle finských CFC pravidel).

Zisky realizované v zahraničí skutečně založenou společností dle zákonných podmínek tamní země (zapsané v obchodním rejstříku) jsou z této zahraniční společnosti zdaňovány francouzskou společností obdobně jako dividendy. Jestliže byly příjmy realizovány provozovnou nebo pobočkou, jsou její zisky zdaněny ve Francii, pokud smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi Francií a příslušným zahraničním státem povolí aplikaci těchto CFC pravidel.

Pojem ovládaná zahraniční společnost (CFC společnost)

Zahraniční společnost je ovládaná (kontrolovaná) rezidentem Francie v případě, kdy na ní vlastní více než 50% podíl kapitálu či hlasovacích práv. Držení podílu může být přímé či nepřímé.

Výjimky z aplikace CFC pravidel

Na zisky ze zahraničních ovládaných společností založených ve státech Evropské unie CFC pravidla nejsou aplikována. Uvedené osvobození od uplatňování CFC pravidel není ovšem naplněno v případě, kdy francouzské daňové úřady prokáží, že založení ovládané zahraniční společnosti není reálné (nedochází ke skutečným aktivitám) a zřízení zahraniční ovládané společnosti slouží pouze k vyhýbání se francouzské dani. Pravidla tedy nejsou aplikována pouze tehdy, jestliže jsou zisky ze zahraničních společností založených v zemích Evropské unie získané ze skutečně prováděných činností.

Další osvobozující klauzule v CFC legislativě se vztahuje k činnostem, které ovládaná zahraniční společnost vykonává. Pokud je její zisk tvořen příjmy z obchodních a průmyslových aktivit, které jsou skutečně na daném území zajišťovány, k aplikaci CFC pravidel se též nepřistupuje.

Vliv specifických aktivit zahraniční společnosti na aplikaci CFC pravidel

I když je splněna „podmínka skutečné existence“, CFC pravidla mohou být i přesto aplikována, pokud jsou naplněna jakákoliv dvě následující kritéria:

• více než 20 % zisku pochází z pasivních příjmů (tzn. z činností finančního managementu), nebo
• celkový zisk pochází z pasivních příjmů (viz první bod) a ze služeb poskytnutých spojeným osobám.

4. Aplikace CFC pravidel v Itálii

Základní principy

V italské daňové legislativě byla CFC pravidla implementována v roce 2002. Základem pravidel je zatížit italskou daní zahraniční příjmy společností založených v daňových rájích (tj. evidovaných na černé listině) v Itálii. Zisky realizované zahraniční společností se tedy zdaní jako zisky italského rezidenta v případě, kdy:

• italský rezident ovládá, přímo nebo nepřímo, zahraniční podnik či společnost; a
• zahraniční ovládaná společnost je daňovým rezidentem země zapsané na černé listině (tzn. ve státech s příznivou daňovou politikou a v tzv. daňových rájích).

V zásadě se pravidla neaplikují v případě, kdy je zahraniční společnost založena v zemi, která má také zavedená CFC pravidla, a též v zemi, která není daňovým rájem a má vysoké daňové zatížení.

Pojem ovládaná zahraniční společnost (CFC společnost)

Italské právo definuje dvě kategorie ovládaných zahraničních společností a dělí je na ovládané společnosti a přidružené (spojené) společnosti.

Ovládané (kontrolované) společnosti jsou charakterizovány jako společnosti založené v daňových rájích, které přímo nebo nepřímo ovládá italský rezident. Podíl na této společnosti je většinový, tj. nejméně 50% podíl na kapitálu či hlasovacích právech. Příjem ovládané zahraniční společnosti se zjišťuje dle italských daňových pravidel a je zdaněn sazbou daně italského podílníka, ale ne méně než 27% sazbou daně.

Přidružené (spojené) společnosti jsou naopak charakterizovány jako společnosti založené také v daňových rájích, na nichž vlastní italský rezident přímý nebo nepřímý podíl:

• ve výši 20 % u společností, které jsou založeny v zemi daňového ráje, jež není evidovaná na černé listině,
• ve výši 10 % u společností, které jsou založeny v zemi daňového ráje, jež je evidovaná na černé listině.

Příjem ovládané zahraniční společnosti je určen opět dle pravidel italského daňového zákona.

Výjimky z aplikace CFC pravidel

Pravidla se neaplikují, pokud italský daňový rezident vlastnící zahraniční ovládanou společnost prokáže, že tato společnost uskutečňuje reálné průmyslové nebo obchodní aktivity v zemi jejího založení. Nově byla zavedena obdobná výjimka skutečné existence z uplatňování pravidel i pro banky, pojišťovny a finanční instituce. Pokud dané subjekty získají většinu svých vkladů, aktiv či příjmů v zemi, ve které byly založeny, nepodléhají CFC pravidlům.

V případě, že je ale zahraniční ovládaná společnost založena v daňovém ráji a jsou naplněny následující dvě skutečnosti současně, je nutné CFC pravidla aplikovat:

• daňový odvod v zahraničním státě založení zahraniční společnosti je nižší než 50% zdanění v Itálii, tzn. daň, kterou by byla zatížena zahraniční entita, jestliže by byla italským rezidentem (tzn. sazba daně je nižší než 13,7 %, v současnosti je sazba daně z příjmů právnických osob v Itálii 27,5 %), a
• na základě „podmínky skutečné existence“ není získán příjem z reálných aktivit zahraniční společnosti alespoň z 50 %.

Vliv specifických aktivit zahraniční společnosti na aplikaci CFC pravidel

Italský rezident by měl CFC pravidla aplikovat v případě, kdy více než 50 % příjmů získá zahraniční ovládaná společnost z:

• investičních aktiv nebo držených cenných finančních aktiv (finanční management, finanční investice),
• prodeje nebo pronájmu patentových práv (licence),
• poskytování služeb se spřízněnou stranou.

5. Aplikace CFC pravidel v Německu

Základní principy

Německo zavedlo CFC pravidla jako jedna z prvních Evropských zemí v roce 1972. Od té doby prošla pravidla již několika novelizacemi. CFC pravidla se tak dle německé legislativy aplikují na německého daňového rezidenta, který drží více než 50% podíl na kapitálu či hlasovacích právech, ať již přímo nebo nepřímo, v netransparentní společnosti, která nemá sídlo nebo vedení v Německu (tzn. je zřízena v zahraničí). Aplikace CFC pravidel je též podmíněna pravidlem, kdy zahraniční společnost zajišťuje pasivní příjmy (tzn. jde o příjmy z finančního managementu jako např. dividendy, úroky, kapitálové výnosy) v zemi jejího zřízení, ve které je nízká sazba daně - menší než 25 %. Německý zákon o daních z příjmů zahrnuje též seznam činností, z nichž jsou příjmy považovány za aktivní. Pakliže vykonává zahraniční společnost jednu z činností, která není v daném seznamu zahrnuta, jedná se o pasivní příjem a spadá pod aplikaci CFC pravidel.

Pojem ovládaná zahraniční společnost (CFC společnost)

Pod pojmem ovládaná zahraniční společnost je chápána společnost, kterou ovládá německý rezident. Společnost je kontrolována v případě, že podílník drží více než 50% podíl (sám nebo společně s další osobou). Pokud jde o kapitálové pasivní investice, pro aplikaci CFC pravidel, která se pak posuzuje individuálně u každého podílníka, stačí jen 1 % vlastnictví na zahraniční společnosti.

Vliv existence smlouvy o zamezení dvojího zdanění na uplatňování CFC pravidel

Většina Německých smluv o zamezení dvojího zdanění obsahuje daňová opatření proti zneužívání daňového systému, která jsou též zakotvena v Německém národním daňovém právu a lze je vedle smlouvy o zamezení dvojího zdanění též aplikovat.

Zvláštností jsou ovšem CFC pravidla a jejich výskyt ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění vedle národní legislativy. Omezení na základě „zdroje zdanění“ dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění nebude aplikováno, jestliže by to smlouva vylučovala a pokud neexistují ekonomické důvody pro zřízení zahraniční společnosti a pokud tato zahraniční společnost nemá více než 10 % aktivních příjmů a nepodílí se aktivně na ekonomickém obchodu v dostatečném rozsahu.

Existence výjimky z aplikace CFC pravidel

Jestliže jsou zisky zahraniční ovládané společnosti získány z méně než 10 % pasivních příjmů z celkových příjmů zahraniční společnosti a zároveň rozdělený příjem podílníkovi činí méně než 62.000 EUR, zisky zahraniční ovládané společnosti se v Německu nezdaňují (CFC pravidla se neuplatní). Další osvobození z CFC pravidel nastává v případě, kdy zahraniční společnost je založena v některé zemi Evropské unie či Evropského hospodářského prostoru a v této zemi založení skutečně vykonává obchodní aktivity zajištěné reálnými zaměstnanci.

6. Aplikace CFC pravidel ve Velké Británii

Základní principy

Do daňového zákona Velké Británie byla CFC pravidla implementována v roce 1984. Jejich zavedení si opět vynutilo chování rezidentních společností Velké Británie, které začaly kumulovat větší množství kapitálu v daňově výhodnějších jurisdikcích. CFC pravidla se mohou aplikovat na zahraniční společnosti, které nejsou rezidentem Velké Británie, jsou zřízeny v zemi s nízkým daňovým zatížením a které ovládá rezident Velké Británie.

Za daňově zvýhodněnou jurisdikci se považuje stát, který aplikuje daňovou sazbu pod úrovní 3/4 daňové sazby Velké Británie (sazba daně z příjmů korporací je v současnosti ve výši 28 %).

Pro aplikaci CFC pravidel je důležité položit si tyto tři základní otázky:

• Je zahraniční společnost rezidentem jiné země než Velké Británie?
• Je zahraniční společnost kontrolovaná britským rezidentem?
• Je sazba daně ze společností v místě zřízení zahraniční společnosti menší než 75 % platné sazby daně ve Velké Británii?

Pokud daňový rezident Velké Británie, který drží podíl na ovládané zahraniční společnosti, odpoví na všechny tyto otázky kladně, následuje testování dle výjimek z uplatňování CFC pravidel. V případě, že nejsou splněny ani osvobozující podmínky z aplikace CFC pravidel, je zdaněn zisk zahraniční ovládané společnosti rezidentem ve Velké Británii, jestliže rozdělený zisk pro britskou rezidentní společnost přesáhne 25% podíl na celkovém zdanitelném zisku zahraniční ovládané společnosti.

Pojem ovládaná zahraniční společnost (CFC společnost)

Zahraniční společnost je považována za ovládanou rezidentem Velké Británie, pokud rezident Velké Británie drží více než 50% podíl na kapitálu či hlasovacích právech zahraniční společnosti. V případě JointVenture společností je držba ze strany rezidenta Velké Británie alespoň ve výši 40 % a ostatních společností (nerezidentů) nejméně 40 %, ale ne větší než 55 %.

Specifické výjimky při uplatňování CFC pravidel

Pokud je splněna jedna z následujících podmínek, CFC pravidla se neaplikují:

• de minimis - zisky ovládané zahraniční společnosti jsou nižší než 50.000 liber za období 12 měsíců,
• přijatelná dividendová politika - nejméně 90 % čistého zisku je rozděleno rezidentnímu podílníkovi Velké Británie,
• veřejně obchodovaná společnost - více než 35 % akcií ovládané zahraniční společnosti, které drží rezident Velké Británie, je zapsáno a obchodováno na organizovaném akciovém trhu,
• osvobozené činnosti - jedná se zejména o obchodní aktivity, které nejsou prováděny za účelem snížení daňové zátěže rezidenta Velké Británie,
• motivační podmínka - pokud není hlavním účelem založení zahraniční společnosti snížení splatné daně ve Velké Británii nebo není důvodem existence ovládané zahraniční společnosti vyvedení příjmů z Velké Británie,
• vyloučené země - jinak řečeno, ovládaná zahraniční společnost je rezidentem schváleného území (tedy není umístěna v daňovém ráji) a 90 % z těchto příjmů je považováno za lokální zdroj.

7. Závěr

Aplikace CFC pravidel je založena na základním principu zamezit úniku daňových příjmů do zahraničí. Jejich implementaci do daňových zákonů tak využily zejména země Evropské unie, které mají vyšší sazby daně z příjmů korporací, tj. země EU 15. I když pravidla vychází ze společného cíle, v jednotlivých zemích se přesto odlišují. Jedná se zejména o rozdíly v definicích osvobození od uplatňování CFC pravidel a nastavení limitu daňové sazby korporací v rezidentní zemi zahraniční společnosti určující preferenční daňový režim. Pro kvalitní mezinárodní daňové plánování je proto vždy vhodné vyhledat příslušného odborníka.