Parlamentní republika Malta je ostrovním státem ležícím ve strategické poloze ve Středozemním moři 95 km jižně od Sicílie a 290 km východně od Tuniska. Malta vstoupila do Evropské unie ve stejný den jako Česká republika, tj. dne 1. května 2004, a stala se tak namísto Lucemburska nejmenším státem Evropské unie.
Jedná se o bývalou britskou kolonii. Malta získala nezávislost 21. září 1964, vznikla konstituční monarchie, a o 10 let později (13. prosince 1974) se změnila na republiku. Zůstala však i nadále členem Britského společenství národů (Commonwealth of Nations). Malta přijala 1. ledna 2008 místo původní měny maltské liry euro.
Malta se skládá z následujících obydlených ostrovů: Malta, Gozo (Ghawdex), a Comino (Kemmuna). K Maltě náleží i tři neobydlené ostrůvky Cominotto, Filfla Island, a St. Paul’s Island. Maltské daňové zákony se vztahují na všechny ostrovy maltského souostroví včetně přilehlých teritoriálních vod.
Malta pro účely zdanění nerozlišuje mezi právnickými a fyzickými osobami. Všechny osoby (tedy jak fyzické, tak právnické) jsou poplatníky jedné daně z příjmů („Taxxa fuq I-income“). Samozřejmě jsou určité situace, ve kterých se na právnické a fyzické osoby uplatní různá pravidla, avšak systém zdanění je úplně stejný.
Maltský daňový systém umožňuje příjemcům dividend požívat výhod z úplného zamezení ekonomickému dvojímu zdanění. Nejvyšší progresivní sazba daně z příjmů pro fyzické osoby se totiž rovná paušální sazbě daně, kterou platí společnosti při výplatě dividendy. Poplatník jakožto příjemce dividendy své dividendové příjmy nemusí uvádět do daňového přiznání k dani z příjmů. Jestliže poplatník tyto příjmy do daňového přiznání uvede, potom se uplatní daň z příjmů s progresivní sazbou až do 35 % z hrubého dividendového příjmu, avšak v tomto případě jsou příjemci dividend oprávněni si započíst daň z dividend vůči své celkové daňové povinnosti k dani z příjmů. V opačném případě je tato srážková daň, kterou odvedla společnost, konečná.
Zdanění příjmů je upraveno zejména v Zákoně o daních z příjmů („Att Dwar it-Taxxa fuy L-Income“), který se vztahuje jak na fyzické, tak na právnické osoby. Tento zákon, který byl na Maltě poprvé představen v roce 1948, vychází z britského nařízení ještě z období, kdy Malta byla kolonií britského impéria, konkrétně z dvacátých let devatenáctého století.
Jak již bylo uvedeno výše, na Maltě podléhají dani z příjmů všechny osoby (jak fyzické, tak právnické). Některá uskupení však nejsou daňovými subjekty a jsou považovány za transparentní entity. V takovém případě je zisk zdaněn na úrovni společníků takových entit (např. partnership en nom collectif nebo partnership en commandite, jehož kapitál není rozdělen na akcie).
Za poplatníky daně z příjmů jsou naopak považovány následující typy společností:
Zdaňovací období:
Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Společnost však může požádat správce daně o změnu na hospodářský rok.
Maltský zákon o daních z příjmů výslovně neuvádí, že by zdanění příjmů muselo vycházet z účetnictví. Nicméně v praxi je zisk z účetních výkazů vedených v souladu s IFRS nebo Obecných účetních principů pro menší entity („General Accounting Principles for Smaller Entities“) základem, z něhož je kalkulován příjem podléhající dani a na nějž je uvalována daň; takto zjištěný příjem je však poté předmětem dalších daňových úprav, které jsou vyžadovány příslušnými daňovými zákony.
Společnosti, které jsou rezidenty na Maltě, musí pro daňové účely vést tzv. 5 daňových účtů, na které alokují zisk k rozdělení. Těmito účty jsou:
Účelem těchto účtů je vysledovat původ zisků maltských rezidentů.
Většinou na výplatu dividend vyplácených z Maltského daňového účtu a Účtu zahraničního příjmu není uvalována žádná další daň, a to pokud se jedná o výplatu rezidentům (jak fyzickým, tak právnickým osobám). Pouze rozdělování zisku z Účtu nepodléhajícího dani pro rezidenty fyzické osoby (nikoli právnické osoby) podléhá 15% srážkové dani. Mezi příjmy, které jsou na Maltě osvobozené, patří např.:
Nerezidenti mohou využívat těchto výjimek, pokud jsou tzv. skutečnými příjemci příslušných úroků, licenčních poplatků anebo kapitálových zisků a zároveň tito nerezidenti nejsou vlastněni, kontrolováni, ani nejednají v zastoupení osoby, která by byla maltským rezidentem.
Určité výjimky ze zdanění jsou uvedeny v dalších zákonech, jako např. výjimka pro lodní společnosti na základě Lodního obchodního zákona a daňové pobídky podle Zákona na podporu prodeje.
Maltský zákon o daních z příjmů daňovou uznatelnost definuje následujícím způsobem. Za daňově uznatelný náklad je považován náklad, který je plně a výhradně použit ke generování zdanitelného příjmu, a to pouze v rozsahu, ve kterém je použit právě na dosažení zdanitelného příjmu.
Mezi nejvýznamnější daňově uznatelné náklady tedy patří:
Mezi nejvýznamnější daňově neuznatelné náklady patří:
Uplatnitelnost daňových ztrát:
Daňové ztráty mohou být převáděny do dalších let, a to neomezeně.
Sazba daně:
Zisky společností obecně jsou zdaňovány daní z příjmů právnických osob se sazbou 35 %.
Snížená sazba srážkové daně ve výši 15 % se uplatní v případech určitých přesně definovaných kategorií investičního příjmu.
Na Maltě je možné skupinové zdanění. Zákon neuvádí nic o možnostech daňové konsolidace, ale daňová skupina může požívat výhod ohledně daňových ztrát, které vznikly v některé ze společností, jež je součástí skupiny. Další výhodou daňové skupiny je to, že převody kapitálu v rámci skupiny jsou daňově neutrální.
Dvě společnosti tvoří daňovou skupinu, pokud obě dvě jsou maltskými rezidenty, přičemž jedna z nich je z 51 % vlastněna druhou společností anebo obě jsou z 51 % vlastněny třetí společností, jež je rovněž maltským rezidentem. Aby společnosti mohly vzájemně převádět své daňové ztráty, musí být členy skupiny po celý rok předcházející roku, za nějž je požadována tato skupinová úleva.
Nerezidentní společnosti nemohou tvořit skupinu a požívat výhod ze skupinového zdanění plynoucích.
Další zdanění příjmů společností (kromě daně z příjmů): Na Maltě není na příjmy společností uvalován jiný druh daně.
Daňové přiznání musí být podáno do 9 měsíců po skončení finančního roku nebo do 31. 3. následujícího roku podle toho, který z těchto dnů nastane déle. Společnosti musí spolu s daňovými přiznáními podat na finanční úřad i finanční výkazy. Daň musí být zaplacena ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Daň může být vyměřena či doměřena do 8 let od konce roku, v němž bylo podáno daňové přiznání. Veškeré relevantní účetní a daňové doklady musí být uchovávány alespoň po dobu 9 let od ukončení transakce, ke které se vztahují.
Zálohová daň se platí v částce, která odpovídá daňové povinnosti za rok, který současný rok předchází o 2 roky. Platí se ve třech splátkách, a to 20 % do 30. dubna, 30 % do 31. srpna, 50 % do 21. prosince. Případný přeplatek na dani se vrací do 6 měsíců od data, v němž mělo být nejpozději podáno daňové přiznání anebo do 1 roku od podání daňového přiznání, pokud toto není podáno včas.
Za pozdní podání daňového přiznání je vyměřena dodatečná daň maximálně do částky 1.500 EUR. Za chybné uvedení daně v daňovém přiznání se uplatní penále ve výši 1,5 % z neuvedené částky daně. Úrok z prodlení, který se uplatňuje při prodlení s platbou, činí 0,75 % za měsíc z dlužné částky.
Finanční úřady mají poměrně široce definované pravomoci v případě daňové kontroly. Naopak mají velmi omezenou pravomoc k vydávání závazných posouzení. Závazná posouzení lze vydat zejména ohledně posouzení daňových dopadů jednotlivých transakcí, přičemž tato jsou platná 5 let od jejich vydání, případně mohou být obnovena na dalších 5 let. Rozhodnutí o závazném posouzení zůstane pro správce daně závazným, pokud se změní legislativa ohledně posuzovaného problému, a to ještě 2 roky po této změně legislativy. Rozhodnutí soudů v daňových věcech nevytvářejí závazný precedent.
Obecným pravidlem, které na Maltě platí, je, že rezidentní společnost na Maltě nemá žádné závazky srazit daň z plateb ve prospěch osob, které jsou maltskými rezidenty. Jsou zde však určité výjimky.
Poplatník své dividendové příjmy nemusí uvádět do daňového přiznání k dani z příjmů. Jestliže poplatník tyto příjmy do daňového přiznání uvede, potom se uplatní daň z příjmů s progresivní sazbou až do 35 % z hrubého dividendového příjmu. V tomto případě jsou příjemci dividend oprávněni započíst daň z dividend vůči své celkové daňové povinnosti k dani z příjmů. V opačném případě je tato srážková daň placená společností daní finální.
V určitých případech může výplata dividend nerezidentovi anebo maltské společnosti, která je však plně vlastněna zahraničními nerezidenty, vyústit ve vrácení splatné maltské daně placené společností, která je příjemcem dividendy.
Dividendy, úroky a licenční poplatky vyplácené maltským rezidentům obecně nejsou předmětem zdanění na Maltě. Pokud by však nerezident měl na Maltě stálou provozovnu, úroky a licenční poplatky vyplácené tomuto nerezidentovi by byly zdaněny jako příjem z podnikání v daňovém přiznání. Úroky i licenční poplatky vyplácené nerezidentovi by rovněž podléhaly zdanění na Maltě, pokud by nerezident byl skutečným vlastníkem takových příjmů, avšak byl by přímo nebo nepřímo vlastněn či kontrolován maltským rezidentem. Malta implementovala směrnici č. 2003/49/EC o zdaňování úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států. Je však otázkou, zdali výše uvedené zamezení aplikace směrnice vůči nerezidentním společnostem, které jsou ovládány maltským rezidentem, není v rozporu s touto směrnicí. Touto problematikou se již zabývala Evropská komise, více informací je možné najít v její zprávě ze dne 14. 4. 2009, „Report from the Commission to the Council in accordance with article 8 of Council Directive 2003/49/EC, COM (2009) 179“.
Základem daně je zisk před zdaněním tak, jak je uveden ve finančních výkazech, který se pro daňové účely dále upravuje. Metoda kalkulace tedy vypadá následovně:
Výše zisku před zdaněním tak, jak je uvedena na jednotlivých daňových účtech:
- odečteme položky snižující zisk před zdaněním (daňově uznatelné náklady či náklady, které nepodléhají dani),
+ přičteme položky zvyšující zisk před zdaněním (daňově neuznatelné náklady),
= základ daně,
x sazba daně (nejčastěji 35 %).
Poznámka: Tento článek je zpracován k právnímu stavu ke dni 30. listopadu 2009.
Použité prameny: