Vzájemná pomoc při vymáhání pohledávek: oprávněnost zkoumání vykonatelnosti exekučního titulu soudy dožádaného státu, doručení exekučního titulu v jazyce, kterému příjemce nerozumí a který zároveň není úředním jazykem dožádaného členského státu

• Publikováno: 1.6.2010
• Typ: výklady
• Zdroj: Daňový expert 2010/3

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. ledna 2010, C-233/08, Milan Kyrián, publikován v Úředním věstníku Evropské unie C 63/7 dne 13. března 2010

K předpisům:

• čl. 5, 8, 12, 17 Směrnice Rady 76/308/EHS, o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření
• § 6 odst. 1 zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek
• § 3 odst. 1, § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků

„1. Článek 12 odst. 3 směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, ve znění směrnice Rady 2001/44/ES ze dne 15. června 2001, musí být vykládán v tom smyslu, že soudy členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, nemají v zásadě pravomoc k ověření vykonatelnosti dokladu o vymahatelnosti pohledávky. Naproti tomu v případě, že je k soudu uvedeného členského státu podána žaloba směřující proti platnosti a řádné povaze takových opatření k vymáhání pohledávky, jako je doručení exekučního titulu, je uvedený soud oprávněn ověřit, zda tato opatření byla řádně provedena v souladu s právními a správními předpisy uvedeného členského státu.

2. K tomu, aby v rámci vzájemné spolupráce zavedené na základě směrnice 76/308, ve znění směrnice 2001/44, mohl příjemce dokladu o vymahatelnosti pohledávky uplatnit svá práva, musí mu být tento doklad doručen v úředním jazyce členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán. K zajištění dodržení tohoto práva přísluší vnitrostátnímu soudu, aby použil své vnitrostátní právo a dbal přitom na zajištění plné účinnosti práva Společenství.“

V tomto případě, kdy Nejvyšší správní soud ČR položil Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“) dvě předběžné otázky, pan Milan Kyrián žaloval Celní úřad Tábor. Panu Kyriánovi bylo německými celními úřady uloženo, aby zaplatil spotřební daň z lihu ve výši 218.520 DM. Exekuční titul mu byl doručován dne 6. srpna 1999, a to pouze v německém jazyce. Dne 28. září 2004 požádaly německé úřady české Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel, o vymáhání daňového nedoplatku podle exekučního titulu. Ministerstvo financí tuto pravomoc delegovalo na Celní úřad Tábor, který posléze vydal dvě výzvy k zaplacení daňového nedoplatku a penále. Pan Kyrián částku nezaplatil a proti rozhodnutím se odvolal a následně podal soudní žalobu. Vzhledem k neúspěchu pana Kyriána ve všech těchto řízeních, Celní úřad Tábor vydal dne 6. března 2006 exekuční příkaz, kterým nařídil provedení exekuce daňového nedoplatku srážkami ze mzdy pana Kyriána.

Pan Kyrián však mj. namítal, že dokumentům, které mu byly zaslány německými celními orgány (prostřednictvím českých dožádaných orgánů) v německém jazyce, nerozuměl a nemohl podniknout příslušné kroky k ochraně svých práv. Přestože samotný Celní úřad Tábor žádal svůj nadřízený orgán (tj. Celní ředitelství v Českých Budějovicích) o překlad listin do českého jazyka a nebylo mu vyhověno, správce daně i soudy námitku pana Kyriána odmítaly s poukazem na § 6 odst. 1 zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek. Podle tohoto ustanovení se doklad, který je exekučním titulem pro vymáhání pohledávky ve státě dožadujícího orgánu, pokládá bez dalšího za exekuční titul pro vymáhání pohledávky v České republice.

Pan Kyrián dále namítal, že není jasné, komu bylo doručováno, neboť identifikace příjemce v exekučním titulu jménem, příjmením a adresou bydliště je nedostatečná, tudíž vzhledem ke skutečnosti, že jeho otec i syn se jmenují rovněž Milan Kyrián a mají i stejné bydliště, exekuční titul se může vztahovat na kohokoli z nich. Dále uvedl, že podpis na doručence exekučního titulu není jeho a poukazoval na skutečnost, že řádné doručení exekučního titulu je řádnou podmínkou jeho vykonatelnosti.

Nejvyšší správní soud se rozhodl řízení přerušit a položil SDEU tyto předběžné otázky:

„1. Je třeba čl. 12 odst. 3 směrnice Rady ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření (76/308/EHS), vykládat tak, že jsou-li u soudu členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, žalobou napadena opatření k vymáhání pohledávky, je tento soud oprávněn v souladu s právními předpisy tohoto členského státu zkoumat to, zda doklad o vymahatelnosti (exekuční titul) je vykonatelný a zda byl řádně doručen dlužníkovi?

2. Vyplývá z obecných právních zásad práva Společenství, zejména zásad spravedlivého procesu, řádné správy a právního státu, že doručení dokladu o vymahatelnosti (exekučního titulu) dlužníkovi v jazyce jiném než jemu srozumitelném, který zároveň není úředním jazykem státu, ve kterém je dlužníkovi doručováno, způsobuje vadu, která umožňuje odepřít vymáhání na základě takového dokladu o vymahatelnosti (exekučního titulu)?“

A výsledek? Ohledně první otázky SDEU rozlišil dvě věci: pravomoc jednak k ověření vykonatelnosti dokladu o vymahatelnosti pohledávky, a jednak k přezkumu, zda byl uvedený doklad dlužníkovi řádně doručen. A to i s poukazem na skutečnost, že v případě, kdy bude chtít dlužník napadnout žalobou samotnou pohledávku nebo doklad o vymahatelnosti pohledávky vydaný v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující orgán, podá žalobu k příslušnému orgánu toho členského státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán. Avšak pokud by chtěl napadnout opatření k vymáhání pohledávky přijatá v členském státě, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, bude žaloba podána k příslušnému orgánu státu, kde má sídlo dožádaný orgán. I toto rozdělení pravomocí, které vyplývá z čl. 12 směrnice 76/308/EHS, směřuje k závěru, že soudy dožádaného státu jsou oprávněny zkoumat pouze opatření k vymáhání pohledávky, jako je doručení exekučního titulu. Soudy dožádaného státu však nejsou oprávněny zkoumat samotnou vykonatelnost dokladu o vymahatelnosti pohledávky. Ovšem k tomu závěru SDEU uvedl určitou výhradu ve smyslu, že:

„Nelze vyloučit, že orgány členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, budou výjimečně oprávněny ověřit, zda výkon uvedeného titulu nemůže zejména narušit veřejný pořádek posledně uvedeného členského státu, a případně zcela nebo zčásti odmítnout poskytnutí spolupráce nebo podmínit poskytnutí spolupráce dodržením určitých podmínek.“

Ohledně druhé otázky SDEU odmítl argumenty české vlády a generálního advokáta o tom, že tato otázka je pouze hypotetická. Směrnice 76/308/EHS nestanoví pravidla, podle kterých by doručení dokladu o vymahatelnosti pohledávky nebylo řádné, pokud by bylo provedeno v jazyce, kterému příjemce nerozumí. V rámci vzájemné spolupráce podle směrnice 76/308/EHS musí být osoba, které je exekuční titul určen, schopna spolehlivě identifikovat přinejmenším předmět a důvod žádosti. SDEU tedy dovodil, že:

„přísluší vnitrostátnímu soudu, aby použil své vnitrostátní právo a přitom dbal na zajištění plné účinnosti práva Společenství, což jej může vést k výkladu vnitrostátní normy, která byla stanovena výlučně s ohledem na čistě vnitrostátní situaci, tak, aby tuto normu použil na dotčenou přeshraniční situaci … jak totiž vyplývá z ustálené judikatury SDEU, neexistují-li výslovná ustanovení práva Společenství, přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z přímého účinku práva Společenství …“.

Tento rozsudek SDEU byl u Nejvyššího správního soudu zohledněn v rozhodnutí čj. 5 Afs 48/2007-173 ze dne 25. února 2010. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí dále uvedl, že při uskutečňování mezinárodní pomoci se postupuje podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tento pak ve svém § 3 odst. 1 uvádí, že jednacím jazykem je jazyk český nebo slovenský a že veškerá písemná podání a listinné důkazy musí být opatřeny úředním překladem do tohoto jazyka. Vzhledem k tomu bylo ve vymáhacím řízení porušeno právo dlužníka na to, aby řízení bylo vedeno v českém jazyce a aby listiny, které jsou podkladem napadeného rozhodnutí, byly přeloženy do českého jazyka, a to buď dožadujícím orgánem nebo i orgánem dožádaným. Věc tedy byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Ač se toto rozhodnutí SDEU hmotněprávně vztahuje na oblast spotřebních daní, jsou jeho procesní principy aplikovatelné na všechny situace, na které lze aplikovat výše uvedenou směrnici o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření (tj. cel, přímých i nepřímých daní, pokut, úroků či penále se k příslušným daním či clům vztahujícím).