Česká daňová správa v roce 2011

• Publikováno: 1.9.2010
• Typ: výklady
• Zdroj: Daně a právo v praxi 2010/9

Mgr. Radmila Kulková

Předmětná novelizace představuje organizační změnu, jež je prezentována coby jeden z kroků spojených s realizací projektu zřízení tzv. jednotného inkasního místa. Díky schválení novely ještě v první polovině letošního roku může být proces již dlouhou dobu diskutované reorganizace daňové správy zahájen téměř ihned, čímž se mimo jiné získá čas a prostor pro postupné kroky reorganizace a projektu jednotného inkasního místa. Poslanec Michal Doktor, který zmiňovanou novelu předložil jako dodatečný pozměňovací návrh, přínos novinek vycházejících z přijaté novelizace spatřuje v posílení samostatnosti a dlouhodobé stability daňové správy, zvýšení účinnosti daňové správy a zlepšení plnění daňových povinností, lepší postih daňových úniků a efektivnější dohled nad subjekty.

Novela provedená zákonem č. 199/2010 Sb. do soustavy územních finančních orgánů přináší změny směřující k vytvoření relativně samostatné, kompaktnější organizační struktury správních úřadů pro výkon správy daní. Soustava bude napříště představovat jedinou účetní jednotku, funkčně zastřešenou Generálním finančním ředitelstvím. Návrh dále zakotvuje tzv. Specializovaný finanční úřad s celostátní územní působností a mj. ještě více - oproti dosavadnímu stavu - centralizuje výkon určitých vybraných kompetencí do působnosti tzv. krajských finančních úřadů. Tolik ke komentovaným změnám v kostce a velmi obecně. Nyní k nejvýznačnějším bodům.

Od 1. 1. 2011, tj. data, kdy až na jednu dále uvedenou výjimku nabývá předmětná novelizace účinnosti, bude v České republice nadále existovat tzv. soustava územních finančních orgánů. Jde o správní úřady určené primárně pro zajištění výkonu správy daní. Doposud tuto soustavu tvořily každému poplatníkovi nejdůvěrněji známé finanční úřady (základní článek soustavy), a to spolu s jim nadřízenými finančními ředitelstvími. Finanční ředitelství působí na regionální oblastní bázi, v současné době je v Česku 8 finančních ředitelství. Každé finanční ředitelství bylo, resp. do 31. 12. 2010 je, samostatnou účetní jednotkou se všemi s tím spojenými pravomocemi, ale zejména povinnostmi. Pozici vrcholového řídicího článku s celorepublikovou působností vykonávalo Ministerstvo financí. Úloha ministerstva zde zahrnovala krom řízení finančních ředitelství i kompetence výkonného charakteru. Ministerstvo danou oblast zabezpečovalo prostřednictvím útvaru Ústřední finanční a daňové ředitelství. Toto ředitelství bylo organizačně součástí Ministerstva financí, konkrétněji sekce pro Daně a clo¹.

Nově bude soustava územních finančních orgánů tvořena všemi základními články struktury - vedle finančních úřadů a finančních ředitelství bude součástí soustavy i nově zřízené Generální finanční ředitelství. Generální finanční ředitelství bude zjednodušeně řečeno nejvyšším správním úřadem pro správu daní. Má celorepublikovou působnost, řídí finanční ředitelství, je samostatnou účetní jednotkou. Naproti tomu jednotlivá finanční ředitelství samostatnými účetními jednotkami přestanou být, stanou se v tomto ohledu vnitřní organizační jednotkou Generálního finančního ředitelství. Z pohledu provozních a pracovněprávních záležitostí převezme Generální finanční ředitelství od 1. 1. 2011 úkoly, které byly v daňové správě doposud svěřeny k výkonu samostatně regionálním organizačním článkům -tj. jednotlivým finančním ředitelstvím. Centralizace správy hospodářských a pracovněprávních otázek, tzv. obslužných činností nutných k zabezpečení chodu těchto správních orgánů, je spojena s očekávaným budoucím přínosem v podobě úspor.

Pokud jsme se již dotkli otázek pracovněprávních, nutno dodat, že stávajících zaměstnanců daňové správy se popisovaná změna z pohledu trvání pracovněprávního poměru v zásadě nijak nedotkne. S účinností od 1. 1. 2011 dojde pouze k přechodu výkonu všech stávajících práv a povinností zaměstnavatele, a to z finančních ředitelství nebo z Ministerstva financí, na Generální finanční ředitelství. Obdobně je tomu tak, i jde-li o otázky hospodaření s majetkem státu. Od 1. 1. 2011 Generální finanční ředitelství převezme výkon práv a povinností souvisejících s hospodařením s majetkem státu tam, kde doposud byla dána příslušnost jednotlivých finančních ředitelství. Generální finanční ředitelství vstoupí také do všech smluvních vztahů (vč. sporů), které se ke svěřenému majetku váží.

Jestliže bylo výše zmíněno, že pokud jde o Generální finanční ředitelství, byl novelou zřízen nový úřad, nutno toto konstatování upřesnit. Nelze je brát za zcela přiléhající - formálně snad ještě ano, prakticky ovšem nikoli. Generální finanční ředitelství totiž vznikne vyčleněním Ústředního finančního a daňového ředitelství z Ministerstva financí, jehož součástí - jak již shora uvedeno - doposud bylo. Generální finanční ředitelství převezme pak právě tu část agendy, kterou dříve vykonávalo Ministerstvo financí podle zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech. Personální substrát budoucího Generálního ředitelství daní budou tvořit stávající pracovníci Ústředního daňového a finančního ředitelství. Z pohledu majetkového vybavení je zákonem nastaven obdobný princip. Majetek, který byl doposud využíván výlučně k výkonu působnosti Ministerstva financí podle zákona o územních finančních orgánech, má od 1. 1. 2011 přejít do správy Generálního finančního ředitelství jakožto složce nově příslušné hospodařit s tímto majetkem státu².

S výkonem hospodaření a pracovněprávních vztahů je spojena otázka oprávnění činit právní úkony za dotčenou organizační složku. Zde zákon o územních finančních orgánech výslovně zakotvuje, že oprávnění činit právní úkony jménem státu ve věcech týkajících se majetkově nebo pracovněprávně územních finančních orgánů má pouze generální ředitel. Činit tyto úkony budou moct i další vedoucí zaměstnanci územních finančních orgánů, musí však mít písemné pověření generálního ředitele.

Generální finanční ředitelství coby vrcholný orgán soustavy územních finančních orgánů je vymezeno v novém znění § 4 zákona č. 531/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Kompetence tohoto správního úřadu s celostátní územní působností obsahuje potom zejména ustanovení § 4a téhož zákona. Sídlem generálního finančního ředitelství je Praha, je resp. bude řízeno generálním ředitelem. Generální ředitel bude do funkce ustavován jmenováním, oprávnění jmenovat jej přináleží ministru financí. Ministr financí má rovněž kompetenci generálního ředitele odvolat. Generální ředitel musí mít ze zákona svého zástupce, tohoto jmenuje a odvolává rovněž ministr financí, a to na návrh generálního ředitele. Kdo může, resp. měl by, navrhnout kandidáta na funkci generálního ředitele, zákon nestanovuje. Každopádně musí jít o kandidáta, kterému svědčí zákonem předepsané podmínky. Ve vztahu k možnosti (způsobilosti) vykonávat funkci generálního ředitele jsou zákonem č. 531/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanoveny podmínky jednak odborného charakteru a jednak ve směru zajištění co možná nejvyšší míry apolitičnosti funkce: Generálním ředitelem se může stát pouze osoba, která je nebo byla zaměstnancem územního finančního orgánu popřípadě Ministerstva financí, a to minimálně po dobu pěti let. Pokud jde o zmíněnou dobu, tato je zakotvena jako požadavek odborné praxe vykonávané v činnosti územních finančních orgánů nebo Ministerstva financí. Generální ředitel nesmí být členem žádné politické strany nebo politického hnutí. Stejné podmínky jako pro generálního ředitele platí i o jeho zástupci.

Krom již uvedených oprávnění a povinností - řízení Generálního finančního ředitelství, oprávnění činit právní úkony jménem státu ve všech majetkoprávních a pracovněprávních věcech územních finančních orgánů - má generální ředitel zákonem výslovně svěřenu pravomoc jmenovat a odvolávat ředitele a zástupce ředitele finančních úřadů a finančních ředitelství podřízeních Generálnímu finančnímu ředitelství. Generální ředitel dále schvaluje organizační řád územních finančních orgánů a v jeho kompetenci je rozhodnout o zřízení a zrušení poboček těchto orgánů³. Tyto kompetence mají zajistit vyšší flexibilitu vnitřní organizace daňové správy, kdy zejména doposud platné pravidlo o zřizování pracovišť vyhláškou se ukázalo neadekvátně svazujícím formalismem. Zde nutno podotknout, že vnitřním aktem - rozhodnutím generálního ředitele - bude možné regulovat počty a rozmístění poboček Generálního finančního ředitelství, finančních ředitelství a finančních úřadů. Kmenový počet a působnost těchto úřadů jako takových zůstává nadále na vymezení zákonem (viz zejm. přílohy zákona č. 531/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Pokud jde o kompetence Generálního finančního ředitelství, základní vymezení dané v ustanovení § 4a zákona č. 531/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vychází z pozice tohoto úřadu, kdy na jedné straně jde o funkce vrcholného orgánu daňové správy ve vztahu k vlastní organizaci správy daní, na straně druhé jsou tu s tím nezbytně spojené kompetence vyjadřující vazbu spolupráce a subordinace ve vztahu k Ministerstvu financí coby ústřednímu orgánu státní správy pro oblast daní.

Druhou skupinu kompetencí generálního finančního ředitelství představuje podílení se na zabezpečení úkolů z oblasti legislativní, koncepčně-analytické a mezinárodních vztahů. Jde o podíl na přípravě návrhů právních předpisů zejména z oblasti daňové, spolupráce při sjednávání mezinárodních smluv, rozvoji mezinárodní spolupráce a na úkolech souvisejících s členstvím České republiky v mezinárodních organizacích v této oblasti. Patří sem taktéž spolupráce s Ministerstvem financí na tvorbě daňové politiky.

První skupina kompetencí zahrnuje pak zejména řízení finančních ředitelství, kterážto kompetence je odrazem standardního principu hierarchie správních úřadů - zde nadřízenosti Generálního finančního ředitelství vůči finančním ředitelstvím. Řízením jsou míněny činnosti v širším záběru včetně metodického řízení v oblasti správy daní. Generální finanční ředitelství jako součásti soustavy územních finančních orgánů má přirozeně i kompetenci vlastního výkonu správy daní, vč. pozice odvolacího a přezkumného orgánu ve vztahu k daňovým rozhodnutím finančních ředitelství; vyloučena ovšem není ani pozice generálního ředitelství coby prvostupňového správce daně⁴.

Generální ředitelství může rovněž provádět řízení o přestupcích a jiných správních deliktech v oboru své působnosti a na základě pověření Ministerstva financí přezkoumávat hospodaření krajů, hl. města Prahy, regionálních rad regionů soudržnosti. Obdobně může dostat pověření k výkonu dozoru nad přezkoumáváním hospodaření obcí a svazků obcí. Tyto pravomoci jsou též součástí pravomocí, které vykonávají finanční úřady, potažmo i finanční ředitelství. Generální finanční ředitelství je v odůvodněných případech nadto oprávněno provést i další úkony či dílčí řízení, které jinak patří do pravomoci finančních úřadů či finančních ředitelství. Ve vztahu k těmto má navíc Generální finanční ředitelství oprávnění pověřit provedením úkonů nebo dílčích řízení jiný než místně příslušný územní finanční orgán. K takovému pověření může být ovšem přistoupeno pouze v odůvodněných případech - zejména v zájmu hospodárnosti, rychlosti či zjednodušení řízení. V otázce místní příslušnosti zákon č. 531/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v § 3 svěřuje generálnímu finančnímu ředitelství ještě další kompetenci - generální ředitelství je orgánem, který bude určovat místní příslušnost územních finančních orgánů v případech, kdy je o této příslušnosti pochybnost, avšak pouze tehdy, pokud jde o pochybnost mimo obvod působnosti jednoho finančního ředitelství⁵.

V záběru agend, které bude Generální finanční ředitelství vykonávat na základě pověření ministerstva, je i oblast mezinárodní spolupráce, kde může - a předpokládá se, že bude - z pověření ministerstva zajišťovat úkoly ústředního kontaktního orgánu pro mezinárodní administrativní spolupráci v oblasti daní včetně mezinárodní koordinace případů daňových úniků a dále i úkoly mezinárodní pomoci při správě daní a při vymáhání pohledávek daňového charakteru.

Specifickou kompetencí Generálního ředitelství je zpracování údajů získaných při výkonu působnosti územních finančních orgánů, vedení centrální evidence, registrů a nezbytných statistik. Takto zpracované údaje bude poskytovat Ministerstvu financí. Výčet kompetencí generálního ředitelství zahrnuje dále i přezkoumávání rozhodnutí finančních ředitelství ve správních řízeních, ovšem jen pokud není stanoveno jinak - odchylka je pak hned v novém znění textu ustanovení § 11 písm. c) zákona č. 531/1990 Sb., kde jsou uvedeny případy, kdy příslušná rozhodnutí finančních ředitelství vydaná ve správním řízení přezkoumává přímo Ministerstvo financí (jde o oblast finanční a cenové kontroly). Konečně pak - obdobně jako v rámci obecného vymezení kompetencí územních finančních orgánů - i ve výčtu kompetencí Generálního finančního ředitelství dále zákon obsahuje „sběrnou“ kategorii pro další - specifické kompetence, které generální ředitelství vykonává, pokud tak stanoví jiný zákon⁶. Od 1. 1. 2010 na Generální finanční ředitelství např. přechází oprávnění vydávat tiskopisy pro daňová podání.

Jak již bylo zmíněno, Ministerstvo financí není součástí soustavy územních finančních orgánů. Zákon č. 531/1990 Sb., který je právě o vymezení této soustavy, upravuje přesto mj. i pozici Ministerstva financí. Tato skutečnost je prostým odrazem toho, že Ministerstvo financí nadále zůstává ústředním orgánem státní správy pro daně. Ministerstvo financí je takto i nadále primárním nositelem úkolů daňové legislativy, daňových analýz a koncepcí v oblasti daňové politiky. Tuto pozici má i v rámci mezinárodních daňových vztahů a dále např. i ohledně agendy náhrad škod způsobených nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Právě uvedené kompetence ovšem vyplývají z jiných právních předpisů. V zákoně č. 531/1990 Sb. nebylo třeba opakovat je, naopak v takto daných souvislostech bylo nutné vymezit postavení Ministerstva financí ve vztahu k výkonu daňové správy. Ministerstvo zde má zejména pozici orgánu nadřízeného vůči Generálnímu ředitelství daní, přezkoumává rozhodnutí generálního ředitelství vydaná ve správních řízeních. Výlučně do pravomoci ministerstva je přímo zákonem svěřen i přezkum správních rozhodnutí vydaných finančními ředitelstvími v oblasti finanční nebo cenové kontroly a rozhodnutí ve věcech výkonu dozoru nad loteriemi a jinými hrami. V § 11 zákona č. 531/1990 Sb., ve znění po novele, je dále zakotveno oprávnění Ministerstva financí pověřit územní finanční orgán výkonem činnosti ve věcech mezinárodní pomoci při správě daní a ve věcech přezkumu a dozoru nad přezkoumáním hospodaření vyjmenovaných jednotek. Ministerstvu navíc i nadále zůstalo zachováno oprávnění provádět v odůvodněných případech úkony, které jinak patří do pravomoci územních finančních orgánů, i oprávnění pověřit jiný než místně příslušný územní finanční orgán, a to k výkonu kompetencí, které těmto orgánům náleží.

Okruh kompetencí územních finančních orgánů daný ve shodě s původní koncepcí zákona č. 531/1990 Sb. výčtem v obecné vazbě k celé soustavě těchto orgánů najdeme nově v ustanovení § 2 tohoto zákona. Ačkoli po novele provedené zákonem č. 199/2010 Sb. je text tohoto ustanovení zcela nový, z pohledu rozsahu kompetencí v zásadě nedochází oproti původnímu stavu ke změnám⁷. Nově přibylo pouze oprávnění přezkoumávat hospodaření krajů, hlavního města Prahy a rad regionů soudržnosti, resp. vykonávat dozor nad přezkoumáváním hospodaření obcí či svazku obcí a městských částí hlavního města Prahy. Obě tyto „nové“⁸ činnosti mohou územní finanční orgány vykonávat toliko na základě pověření od Ministerstva financí. Jinak zůstalo vymezení kompetencí územních finančních orgánů v podstatě stejné, v textu najdeme oproti původnímu vymezení drobné terminologické úpravy, vypuštění nadbytečných odkazů na jiné předpisy a poznámek pod čarou. Všechny konkrétně v ustanovení § 2 zákona č. 531/1990 Sb. vymezené kompetence jsou nadále pojaty ve smyslu obecně dané příslušnosti, tj. jako kompetence přináležící územním finančním orgánům za předpokladu, že jiným předpisem není stanoveno jinak. Konkrétně který z článků soustavy územních finančních orgánů vykonává pak tu kterou kompetenci vyjmenovanou v ustanovení § 2 zákona č. 531/1990 Sb., ve znění po novele, vymezuje zákon v dalších ustanoveních ve formě odkazu na příslušné písmeno odst. 1 posledně zmíněného paragrafu. Kompetenční otázky spojené se zřízením Generálního finančního ředitelství byly popsány shora.

Pokud jde o nižší články soustavy územních finančních orgánů - tj. finanční ředitelství a finanční úřady - možno v podstatě shrnout, že v otázkách jejich kompetencí a působnosti zde od 1. 1. 2011 nedochází k nijak výraznému posunu. Souvisí to mj. s tím, že daná fáze reorganizace daňové správy se jako vstupní měla týkat zejména osamostatnění vyčleněním vrcholového článku z Ministerstva financí. Případné změny v přerozdělení výkonu kompetencí uvnitř soustavy či mimo ni je logické ponechat na další kroky reorganizace či související koncepční změny.

Z pohledu působnosti základního článku soustavy územních finančních orgánů, tj. finančních úřadů, dochází v důsledku novely provedené zákonem č. 199/2010 Sb. ke změně v zásadě pouze, pokud jde o působnost ve specifických oblastech, jejichž výkon byl víceméně již nyní určitým způsobem i na prvním stupni centralizován. Jedná se o výkon tzv. dotační agendy - tj. správy odvodů za porušení rozpočtové kázně, příjmu a evidenci splátek návratných finančních výpomocí poskytnutých Ministerstvem zemědělství v letech 1991 až 1995, a dále o výkon kontroly správy poplatků, jsou-li příjmem státního rozpočtu a k jejichž správě jsou věcně příslušné jiné orgány⁹. Nově se sem zařadí i agenda výkonu dozoru nad loteriemi a jinými podobnými hrami. Všechny tyto tři oblasti působnosti budou od 1. 1. 2011 vykonávat pouze finanční úřady vyjmenované v příloze č. 2 k zákonu č. 531/1990 Sb., kde došlo po novele k relativně podstatnému zeštíhlení. Tyto specifické agendy bude mít v působnosti jen 14 finančních úřadů. Jde o vybrané finanční úřady s tzv. krajskou působností. Dlužno podotknout, že tuto „krajskou“ působnost mají v dané fázi pouze pro účely výkonu agend dotací, poplatků a loterií, jak byly tyto výše uvedeny. Zde možno doplnit, že doposud byl, resp. do konce letošního roku je, počet finančních úřadů vymezených přílohou č. 2 pro výkon předmětných specifických agend mnohem větší. Novela přináší centralizaci a cestu přechodu z okresního na krajský princip. K jiným posunům v působnosti finančních úřadů ani finančních ředitelství od 1. 1. 2011 nedochází. Jiná změna, která v uvedenou dobu vstoupí v účinnost, se týká řízení právě jmenovaných orgánů, a to konkrétně jmenování ředitelů. Ředitele finančního úřadu doposud jmenoval ředitel finančního ředitelství, kterého pak do jeho funkce mohl ustanovit (jmenovat) pouze ministr financí. V souvislosti se vznikem Generálního finančního ředitelství se uplatňuje nový princip řízení s tím, že kompetence jmenovat a odvolávat ředitele a zástupce ředitele jak finančního ředitelství, tak i každého finančního úřadu přechází na generálního ředitele.

Jako významný a v médiích v souvislosti se změnou zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, často vyzdvihovaný bod novely nelze opomenout tzv. Specializovaný finanční úřad. O zřízení tohoto „velkého“ finančního úřadu či finančního úřadu pro velké daňové subjekty či jak ještě jinak byl tento úřad nazýván, byly vedeny diskuse již drahnou dobu. Měl a má své příznivce, stejně tak jako odpůrce. Zkušenosti ze zahraničních daňových správ se kloní spíše ke kladnému vyhodnocení existence takového úřadu, s jeho existencí jsou pak spojena očekávání omezení daňových úniků a zefektivnění správy daní u velkých daňových subjektů. Snad i proto se dostalo jeho zřízení již do komentované novely, a to i přesto, že jeho skutečné zřízení bylo odloženo až na 1. 1. 2012. Tento fakt je prostým a logickým důvodem nutnosti mnohem větších organizačně-technických příprav spojených se vznikem tohoto úřadu, než tomu bude v případě vzniku Generálního finančního ředitelství. Specializovaný finanční úřad je totiž v podmínkách recentní historie české daňové správy novinkou, nejde o prosté vyčlenění nějaké již relativně kompaktně fungující organizační struktury.

Specializovaný finanční úřad, který má vzniknout 1. 1. 2012, bude finančním úřadem s celostátní působností příslušným pro vybrané subjekty, ve vztahu k nimž bude vykonávat správu všech kompetencí, které přináleží finančním úřadům. Na specializovaný finanční úřad se totiž jinak vztahují všechna obecná ustanovení o finančních úřadech. Jde takto jednak o úpravu věcné působnosti - specializovaný finanční úřad má stejné kompetence jako standardní finanční úřad. Rozdíl je v tom, že je vykonává vůči jinému okruhu subjektů, a to v rámci celorepublikové působnosti. Jednak jde i o platnost pravidel funkční a řídicí hierarchie v soustavě územních finančních orgánů. Sídlem tohoto finančního úřadu bude Praha, úřad bude podřízen Finančnímu ředitelství pro Hlavní město Prahu.

Jak již bylo uvedeno, Specializovaný finanční úřad bude vykonávat svoji působnost a příslušnost vůči vybraným subjektům. Vybraným subjektem se ze zákona vždy rozumí banky vč. poboček zahraničních bank, pojišťovny a zajišťovny. Vybraným subjektem je vedle toho dále i právnická osoba založená za účelem podnikání, ovšem jen v případě, že dosáhla obratu více než 2 miliardy Kč¹⁰. Obrat se bude zkoumat za zdaňovací období pro účely daně z příjmů, přičemž má jít o úhrn čistého obratu pro účely zákona o účetnictví. V případě, že subjekt dosáhne uvedeného limitu obratu, počínaje druhým zdaňovacím obdobím po tom, za které dosáhl stanovené výše obratu, se stane jeho příslušným finančním úřadem Specializovaný finanční úřad.

U shora jmenovaných vybraných osob nastává ze zákona příslušnost Specializovanému finančnímu úřadu naplněním vymezených podmínek. U bank a pojišťoven, resp. zajišťoven, nastává takto vždy. Pokud jde o podnikající právnické osoby, pamatoval zákonodárce na situace, kdy se zákonem stanovená příslušnost může ukázat neúčelnou. V daném případě je zde k dispozici řešení prostřednictvím zákonem zakotvené kompetence Generálního finančního ředitelství, které je oprávněno rozhodnout o tom, že právnická osoba, jež formálně naplňuje charakteristiku vybraného daňového subjektu, se za vybraný subjekt nepovažuje. Toto rozhodnutí nemůže být ovšem vydáno, pokud jde o banku, pojišťovnu či zajišťovnu. Generální finanční ředitelství má však i oprávnění naopak postavené -v případě, že je to účelné, může rozhodnout o tom, že vybraným subjektem je v zásadě kterákoli právnická, ale i fyzická osoba, která jinak zákonné definice vybraného subjektu nenaplňuje. Takové rozhodnutí ovšem může být vydáno pouze tehdy, je-li to odůvodněné. Jedná se fakticky o specifický případ delegace místní příslušnosti a zákon ostatně počítá s tím, že při vydání rozhodnutí o tom, že někdo je či není vybraným subjektem, bude postupováno podle pravidel daňového řádu o delegaci místní příslušnosti.

Rozhodnutím Generálního finančního ředitelství stanovená - stejně jako přímo ze zákona vzniklá - příslušnost Specializovaného finančního úřadu je dána vždy v celém rozsahu působnosti finančních orgánů, tj. pro správu všech daní, správu dotací atd. Zbývá doplnit, že pokud jde o vybrané subjekty, které se do příslušnosti Specializovaného finančního úřadu dostaly z titulu překročení výše obratu, zůstává pro ně Specializovaný finanční úřad úřadem příslušným i poté, co jejich obrat klesne pod zákonnou hranici 2 mld. Kč, a to ještě minimálně tři roky poté, co k poklesu došlo¹¹. Toto pravidlo je nastaveno z důvodu zachování kontinuity řízení, jež spadala do působnosti specializovaného úřadu, a to v návaznosti na lhůtu pro vyměření daně.

Komentovaná novela obsahuje ještě několik změn či úprav zákona č. 531/1990 Sb., nezřídka jde o formulační úpravy související s inovovanou strukturou orgánů a např. i s novou terminologií. Za bližší zmínku závěrem stojí snad již jen změna, resp. znovunavrácení, ustanovení § 13, které omezuje pracovníky územních finančních orgánů ve vztahu k provádění činností, jež by mohly vést ke střetu zájmů. Omezení se týká zejména možnosti podnikání v určitých oblastech. Jde zejména o kontrolní, daňovou a účetní činnost pro daňové subjekty. Pracovníci územních finančních orgánů nemohou být auditory, revizory účtů, prokuristy, likvidátory, insolvenčními správci atd. Ustanovení jde nad rámec obecné úpravy v zákoníku práce. Původně bylo ze zákona č. 531/1990 Sb. vypuštěno v návaznosti na budoucí úpravu této problematiky služebním zákonem - a mělo tak být zrušeno ke stejnému dni, k němuž měl nabýt účinnosti služební zákon. Účinnost tohoto zákona je však stále odsouvána, nedošlo ovšem zatím k souvisejícímu odsunutí termínu účinnosti zrušení § 13 zákona č. 531/1990 Sb. Z tohoto důvodu bylo nyní toto ustanovení do zákona znovunavráceno.

Pokud jde o zákon č. 199/2010 Sb., zbývá závěrem navázat na fakt zmíněný v úvodu, že popisovaná novela zákona o územních finančních orgánech je součástí tohoto zákona, kterým došlo k novelizaci celé řady dalších předpisů. Část z této řady představují změny související se vznikem Generálního finančního ředitelství, resp. s novelou zákona o územních finančních orgánech. Z jiné oblasti jsou ovšem změny a doplnění zákona o daních z příjmů,rozpočtových pravidel a zákona o dluhopisech. Dlužno dodat, že posledně uvedené změny představují původně jediný účel, se kterým byl dotčený zákon jako návrh v listopadu roku 2009 předložen k projednání zákonodárnému sboru. Novela zákona o daních z příjmů a rozpočtových pravidel se týká otázek spojených s emisí státních dluhopisů pro obyvatelstvo. Cílem bylo zakotvení takových pravidel, která umožní prodávat státní dluhopisy občanům, a to přímo, tj. že prodej bude zajišťovat Ministerstvo financí samo. Garantována má být jistota investice, transparentnost prodeje, možnost nabídnout prodej a vrácení státních dluhopisů v každém okamžiku a za předem známou cenu. Zákon o daních z příjmů doposud neobsahoval žádnou zvláštní úpravu zdaňování výnosů plynoucích v souvislosti s emisí státních dluhopisů pro fyzické osoby, obdobně ani dosavadní rozpočtová pravidla nijak nepamatovala na zamýšlený systém prodeje státních dluhopisů fyzickým osobám. Navržené a novelou obsaženou v zákoně č. 199/2010 Sb. provedené úpravy a doplnění těchto právních předpisů mají takový prodej umožnit, a to při současném vyvážení výhod státních dluhopisů pro fyzické osoby tak, aby nedocházelo k nerovnosti na finančním trhu, a současně principu „samofinancování“ nákladů na prodej. V důsledku provedené novelizace bude mj. úrokový příjem státních dluhopisů po snížení o vyhlášenou prodejní cenu opce podléhat srážkové dani ve výši 15 %; srážku bude provádět emitent (Ministerstvo financí). Současně došlo ke zrušení osvobození od daně u příjmů plynoucích v souvislosti s těmi(to) dluhopisy, které budou moci nabývat pouze fyzické osoby. Účinnost zmíněných novelizací zákona o daních z příjmů a souvisejícího doplnění rozpočtových pravidel nastala dnem vyhlášení zákona č. 199/2010 Sb., tj. 16. 6. 2010.