Bezúročné půjčky

• Publikováno: 1.2.2011
• Typ: otázky & odpovědi
• Zdroj: Daně a právo v praxi 2011/2

Ing. Bc. Marcel Pitterling

Společník a současně jednatel půjčil své společnosti s r. o. v průběhu roku dvě bezúročné půjčky.

1. Smlouvy o bezúročných půjčkách nemají písemnou formu (jsou jen ústní). Je v tomto nějaký problém?
2. Pokud byly peněžní prostředky z těchto bezúročných půjček převedeny na účet s. r. o. bezhotovostně (bankovním převodem), nikoliv v hotovosti, má tato skutečnost na něco vliv? Je pravda, že bezúročně lze poskytnout jen půjčku (nikoliv úvěr) a ta by měla být jen v hotovosti?
3. Je možné tyto bezúročné půjčky převést na půjčky úročené (obvyklý tržní úrok) ústním dodatkem nebo je nutná písemná forma?
4. Pokud je v této společnosti jen jeden společník (jeden jednatel), musí mít tyto smlouvy o půjčkách a úvěrech (a jejich dodatky) formu notářského zápisu nebo písemnou formu podepsanou před pověřeným orgánem legalizací?
5. Pokud by byly ve firmě dva společníci, ale jen jeden jednatel, bylo by to podobné jako v bodě 4?

Související předpisy:

• § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
• § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
• § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Ad 1) Hovoříme-li o smlouvě o půjčce podle hlavy páté zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, pak lze přisvědčit, že forma smlouvy o půjčce není stanovena. Z praktických důvodů a pro případné řešení budoucích sporů nebo jiných situací bych doporučil existenci půjčky písemně zachytit obzvlášť v případě, kdy se jedná o půjčku peněžních prostředků, a to např. prohlášením dlužníka o existenci půjčky.

Ad 2) Občanský zákoník v § 658 připouští, že u peněžitých půjček mohou být dohodnuty úroky. Z toho plyne, že lze poskytnout i peněžitou půjčku jako bezúročnou. Občanský zákoník však nijak neomezuje způsob předání peněžních prostředků (hotovostně nebo bezhotovostně). Na rozdíl od půjčky je v obchodně-právních vztazích možné uzavřít i smlouvu o úvěru (§ 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů), v rámci které se dlužník ze zákona zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěr je tedy vždy úročen.

Ad 3) Jak již bylo výše uvedeno, je zcela na vůli smluvních stran, zda u půjčky bude sjednána také odměna v podobě úroku. Zde je však nutné upozornit, že by měla být výše úroku jasně stanovena a nejlépe také se stanovením období, za které se úrok počítá. Vzhledem k tomu, že v případě nejasného stanovení úroku by toto ujednání mohlo být ve smyslu § 37 občanského zákoníku shledáno jako ujednání absolutně neplatné, je nanejvýš vhodné otázku úroku řešit písemnou formou tak, aby mohla být vyloučena absolutní neplatnost tohoto právního úkonu.

Ad 4) a 5) Občanský zákoník nestanoví povinnost v otázce formy smlouvy o půjčce. Je-li smlouva o půjčce sjednávána mezi fyzickou osobou a právnickou osobou, pak není překážkou to, že fyzická osoba v pozici věřitele vystupuje jako statutární orgán právnické osoby v pozici dlužníka. Rovněž obchodní zákoník výslovně nestanoví, že smlouva o úvěru musí mít písemnou formu, resp. o formě smlouvy o úvěru nehovoří vůbec.

Nad rámec dotazu upozorňuji na daňový režim případně sjednaných úroků z půjčky a úroků z úvěru, který je uveden v § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.