Zdaňování společností na Slovensku

• Publikováno: 1.4.2011
• Typ: výklady
• Zdroj: Daně a právo v praxi 2011/4

Mgr. Ing. Hana Skalická, Ph. D., BA, advokátka zapsaná u České advokátní komory a u Slovenské advokátní komory, PETERKA & PARTNERS Praha - Bratislava, vyučující ŠKODA AUTO, a. s., Vysoké školy

Typ daňového systému

Od 1. 1. 2004 má Slovensko systém jediného zdanění, neboli systém vynětí, neboť zisky společností jsou plně zdaněny na úrovni společnosti a rozdělené zisky nejsou zdaňovány na úrovni společníků (a to jak fyzických, tak právnických osob).

Zákonný rámec

Zdaňování společností je upraveno v zákoně č. 595/2003 Z. z., o dani z príjmov (dále jen „zákon o dani z príjmov“), který obsahuje úpravu zdanění jak fyzických, tak právnických osob. Na rozdíl od dříve účinných zákonů o daních z příjmů či českého zákona jsou v § 2 obsaženy definice základních pojmů (podobně jako tomu je v § 4 českého zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, což naopak neobsahuje slovenský zákon č. 222/2004 Z. z., o dani z pridanej hodnoty). Procesním předpisem je zákon č. 511/1992 Zb., o správe daní a poplatkov, který bude s účinností od 1. 1. 2012 nahrazen novým daňovým řádem - zákon č. 563/2009 Z. z., o správe daní (daňový poriadok).

Daňové subjekty

Poplatníky daně z příjmů právnických osob jsou:

• akciové společnosti,
• společnosti s ručením omezeným,
• komanditní společnost,
• družstvo,
• a veškeré další právní entity, které nejsou zdaňovány jako fyzické osoby.

Veřejné obchodní společnosti nejsou poplatníky daně z příjmů právnických osob, neboť jejich příjmy jsou zdaňovány na úrovni jejich společníků. Podobná pravidla se uplatní pro komplementáře komanditních společností, zisk alokovatelný komanditistům se zdaní na úrovni komanditní společnosti.

Slovenští rezidenti na Slovensku zdaňují svůj celosvětový příjem, kdežto nerezidenti pouze příjem ze zdrojů na Slovensku. Podle § 2 písm. d) bod 2 zákona o dani z príjmov se za rezidenty považují právnické osoby, které mají na území Slovenské republiky sídlo anebo místo skutečného vedení. Místem skutečného vedení se rozumí místo, kde se přijímají řídící a obchodní rozhodnutí statutárních orgánů a dozorčích orgánů právnické osoby, a to i když tato adresa není zapsaná v obchodním rejstříku. Ustanovení § 2 písm. e) bod 3 zákona o dani z príjmov negativně vymezuje nerezidenty - za slovenské nerezidenty se považují ty právnické osoby, které nejsou uvedeny v § 2 písm. d) bod 2.

Zdaňovací období

Nestanoví-li zákon jinak, je dle § 2 písm. l) zákona o dani z príjmov zdaňovacím obdobím kalendářní rok. Zákon jinak stanoví, a to v § 41. Toto ustanovení upravuje některá specifika ohledně zdaňovacího období poplatníka, který vstoupil do likvidace, na kterého byl vyhlášen konkurz nebo specifika ohledně zdaňovacího období při změně právní formy.

Pokud v souladu s § 3 zákona č. 431/2002 Z. z., o účtovníctve, je účetním obdobím hospodářský rok, je současně hospodářský rok i zdaňovacím obdobím. Hospodářským rokem je období nepřetržitě po sobě jdoucích 12 kalendářních měsíců, které není shodné s kalendářním rokem. Ke změně účetního období může dojít jen k prvnímu dni kalendářního měsíce. Při změně účetního období je období od skončení předcházejícího účetního období do počátku jiného účetního období účetním obdobím, které je kratší než 12 kalendářních měsíců. To přiměřeně platí i při vzniku anebo zániku účetní jednotky, přičemž při vzniku účetní jednotky začíná první účetní období dnem vzniku účetní jednotky a při zániku účetní jednotky končí poslední účetní období dnem zániku účetní jednotky. V návaznosti na to je období od začátku kalendářního roku do dne předcházejícího změně zdaňovacího období z roku kalendářního na rok hospodářský považováno za samostatné zdaňovací období.

Poplatník musí volbu hospodářského roku oznámit místně příslušnému správci daně buď do 30 dnů ode dne vzniku účetní jednotky, nebo nejméně 15 dní před změnou účetního období účetní jednotky. Pokud toto oznámení není doručeno místně příslušnému správci daně ve výše uvedené lhůtě, účetní jednotka nesmí uplatnit účetní období, které je hospodářským rokem.

Účetní období, které je hospodářským rokem, musí účetní jednotka uplatňovat minimálně jedno účetní období. Obdobně postupuje účetní jednotka i při změně hospodářského roku na kalendářní rok anebo při změně hospodářského roku na jiný hospodářský rok.

Zdanitelný příjem a základ daně

I definici zdanitelného příjmu a základu daně najdeme mezi základními pojmy v § 2 zákona o dani z príjmov.

Zdanitelným příjmem je příjem, který je předmětem daně a není od daně osvobozen podle zákona o dani z príjmov ani podle mezinárodní smlouvy.

Základem daně je rozdíl, o který zdanitelné příjmy převyšují daňové výdaje při respektování věcné a časové souvislosti zdanitelných příjmů a daňových výdajů v příslušném zdaňovacím období, pokud zákon o dani z príjmov nestanoví jinak. Detaily ohledně stanovení základu daně z příjmů jsou upraveny v § 17 až 29 zákona o dani z príjmov. Ustanovení § 14 specificky upravuje základ daně u poplatníků, kteří se zrušují s likvidací nebo na které byl vyhlášen konkurz, základ daně u správcovských společností vytvářejících podílové fondy, základ daně u veřejné obchodní společnosti a jejích společníků, komanditní společnosti a jejích komplementářů.

Základ daně u poplatníků, kteří vedou podvojné účetnictví¹, je určován na základě výsledku hospodaření, který je dále upravován pro daňové účely.

Předmětem daně je příjem (výnos) z činnosti poplatníka a z nakládání s majetkem poplatníka s výjimkami uvedenými v § 12, kde je definován předmět daně mj. i pro poplatníky, kteří nebyli založeni za účelem podnikání. Slovenský zákon o dani z príjmov, stejně jako český, dále rozlišuje mezi příjmy, které nejsou předmětem daně a příjmy od daně osvobozenými.

Mezi příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů právnických osob podle § 12 zákona o dani z príjmov patří:

• příjem získaný darováním a dědictvím,
• podíly na zisku, vypořádací podíl a podíl na likvidačním zůstatku obchodních společností (s výjimkou plateb společníkům ve veřejné obchodní společnosti a komplementářům v komanditní společnosti) a nebo podíl na výsledku podnikání, pokud nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 3 odst. 2 písm. c) zákona o dani z príjmov a jsou vypláceny právnické osobě,
• příjem z nabytí nových akcií a podílů, jako příjem plynoucí z důvodu jejich výměny při zrušení poplatníka bez likvidace, a to i tehdy, pokud součástí splynutí, sloučení nebo rozdělení společnosti je i majetek společnosti se sídlem v členských státech Evropské unie,
• příjem podle § 50 zákona o dani z príjmov, tj. podíl zaplacené daně, který mohou za splnění určitých podmínek poskytnout entitám uvedeným v § 50 odst. 4 (různé neziskové organizace, občanská sdružení, církve, Slovenský červený kříž, Protidrogový fond, Fond rozvoja odborného vzdelávania a prípravy) fyzické či právnické osoby.

Mezi příjmy, které jsou osvobozeny od daně z příjmů právnických osob podle § 13 zákona o dani z príjmov patří např.:

• úroky z přeplatků na dani, které byly zaviněny správcem daně,
• výnosy z veřejného zdravotního pojištění,
• úroky z účtů vyplácené Štátnej pokladnici, příjmy z finančních operací vykonávaných Agenturou pre riadenie dlhu a likvidity,
• finanční prostředky plynoucí z grantů poskytovaných na základě mezinárodních smluv, kterými je Slovenská republika vázaná.

Daňově uznatelné a neuznatelné náklady

I základní definici daňově uznatelných nákladů najdeme ve vymezení základních pojmů v § 2 zákona o dani z príjmov. Podle této definice jsou daňově uznatelnými náklady náklady na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů prokazatelně vynaložené poplatníkem, zaúčtované v účetnictví poplatníka anebo zaevidované v evidenci poplatníka (daňová evidence). Detailnější vymezení daňově uznatelných výdajů je uvedeno v § 19 až 31.

Mezi nejvýznamnější daňově uznatelné náklady patří:

• odpisy hmotného a nehmotného majetku,
• zůstatková hodnota prodaného nebo zlikvidovaného hmotného a nehmotného majetku,
• tvorba rezerv a opravných položek podle § 20,
• cestovní náhrady do výšky, na kterou vzniká nárok podle zvláštních předpisů a stravné při zahraniční pracovní cestě,
• náklady na reprezentaci (do určitých limitů),
• škody způsobené živelními pohromami,
• místní daně a místní poplatek podle zákona č. 582/2004 Z. z., o miestnych daniách a miestnom poplatku za komunálne odpady a drobné stavebné odpady, a poplatky související s činnostmi, ze kterých příjmy podléhají dani,
• mzdy a odměny členům statutárních a dozorčích orgánů za práci pro společnost,
• licenční poplatky.

Mezi nejvýznamnější daňově neuznatelné náklady patří:

• vyplácené dividendy,
• náklady na technické zhodnocení,
• úroky z prodlení za pozdní úhradu daní a pojistného na sociální zabezpečení,
• penále a pokuty (s určitými výjimkami),
• daň z příjmů právnických osob.

Uplatnitelnost daňových ztrát

Od 1. 1. 2010 mohou být daňové ztráty převáděny do 7 následujících zdaňovacích období (viz § 30 zákona o dani z príjmov). Ztráty vzniklé před 1. 1. 2010 je možno uplatňovat pouze v 5 následujících obdobích. Ke dni vstupu poplatníka do likvidace anebo vyhlášení konkurzu nárok na odpočet daňové ztráty zaniká. Poplatník může uplatnit celý roční odpočet daňové ztráty, a to i když je zdaňovací období kratší než rok.

Pokud poplatník, který začal odečítat daňovou ztrátu nebo mu vznikl nárok na odpočet daňové ztráty, zanikl v důsledku zrušení bez likvidace, tuto daňovou ztrátu může uplatňovat jeho právní nástupce. Když je právních nástupců víc, daňová ztráta se odečítá u každého z nich poměrně podle výšky vlastního jmění zrušené společnosti, ve které přešlo na jednotlivé právní nástupce. Právní nástupce může odečítat daňovou ztrátu za podmínky, že jak zanikající právnická osoba, tak i její právní nástupce jsou poplatníky daně z příjmů právnických osob, a pokud jediným účelem zániku právnické osoby není pouze snížení nebo vyhnutí se daňové povinnosti.

Na Slovensku není možný zpětný převod ztrát.

Sazba daně

Od 1. 1. 2004 sazba daně z příjmů právnických osob činí 19 % (dříve 25 %). Tato sazba daně se uplatní i na zdanění příjmů fyzických osob. Rovněž základní sazba DPH na Slovensku činí 19 % (snížená 10 %). V období od 1. 1. 2011 se do posledního dne kalendářního roku, ve kterém Evropská komise (Eurostat) uveřejní údaje o tom, že aktuální schodek veřejné správy Slovenské republiky je nižší než 3 %, uplatňuje základní sazba DPH 20 %. Skončení období uplatňování základní sazby 20 % vyhlásí Ministerstvo financí Slovenské republiky všeobecným závazným právním předpisem.

Skupinové a další zdanění příjmů společností (kromě daně z příjmů)

Na Slovensku není možné skupinové zdanění. Příjmy společností na Slovensku nepodléhají jiné dani.

Správa daní

Lhůta pro podání daňového přiznání je na rozdíl od českých daňových zákonů upravena v zákoně o dani z príjmov (§ 49), a nikoli v zákoně č. 511/1992 Zb., o správe daní a poplatkov. Daňové přiznání se podává do 3 kalendářních měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Tato lhůta může být na základě oznámení podaného příslušnému správci daně prodloužena až o 3 měsíce za předpokladu, že toto oznámení bylo příslušnému správci daně podáno před uplynutím původní lhůty pro podání daňového přiznání. V oznámení poplatník uvede novou lhůtu (konec kalendářního měsíce), ve které podá daňové přiznání. Daň je v této nové lhůtě rovněž splatná. Pokud má poplatník příjmy ze zahraničí, je možné lhůtu pro podání daňového přiznání prodloužit až o 6 kalendářních měsíců. Pokud však poté poplatník v daňovém přiznání neuvede příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí, uloží správce daně poplatníkovi pokutu (§ 35 a 35a zákona o správe daní a poplatkov).

U poplatníka, který je v konkurzu nebo v likvidaci, lze lhůtu pro podání daňového přiznání prodloužit na základě žádosti podané nejdéle 15 dní před uplynutím lhůty na podání daňového přiznání. Na rozdíl od výše uvedeného prodlužování lhůty pro podání daňového přiznání na základě oznámení správci daně, kde se poplatníkům lhůta automaticky prodlužuje uložením oznámení u správce daně před uplynutím původní lhůty, musí o žádosti poplatníka, který je v konkurzu nebo v likvidaci, správce daně rozhodnout, a lhůtu tak prodloužit nejdéle o 3 kalendářní měsíce. Proti rozhodnutí o prodloužení lhůty na podání daňového přiznání se nelze odvolat.

Spolu s daňovým přiznáním musí poplatník předložit i účetní závěrku. Všechny tyto dokumenty musí být uchovávány:

• 5 let po ukončení zdaňovacího období, ve kterém byl poplatník povinen podat daňové přiznání, nebo
• 7 let po ukončení zdaňovacího období, ve kterém byl poplatník povinen podat daňové přiznání, pokud vykázal daňovou ztrátu.

Stejně jako v České republice není možné daňové přiznání podat po zahájení daňové kontroly. Ve vyměřovacím řízení určí správce daně daň, která má být daňovému subjektu vyměřena, a to platebním výměrem (není-li stanoveno jinak). Za den vyměření daně se v souladu s § 44 odst. 5 zákona o správe daní a poplatkov považuje:

• u daně, u které se podává daňové přiznání nebo hlášení:
  1. poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo hlášení, pokud daňové přiznání či hlášení bylo podáno ve lhůtě,
  2. poslední den lhůty pro zaplacení daně i bez podání daňového přiznání nebo hlášení, pokud byla daň zaplacená ve lhůtě,
  3. den, kdy bylo správci daně doručeno daňové přiznání nebo hlášení, pokud bylo daňové přiznání nebo hlášení podáno opožděně a daň nebyla zaplacená do dne podání daňového přiznání nebo hlášení,
  4. den, kdy byla daň i bez podání daňového přiznání anebo hlášení zaplacena po lhůtě,
  5. den doručení dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného hlášení, na jehož základě daňovému subjektu vznikne povinnost daň nebo rozdíl daně zaplatit, nebo
  6. den zaplacení daně nebo rozdílu daně i bez podání dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného hlášení.
• u daně, u které se podává daňové přiznání nebo hlášení, se za vyměření považuje poslední den lhůty pro zaplacení daně nebo splátky daně.

Daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Podle § 42 zákona o dani z príjmov jsou poplatníci - právnické osoby, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 1 659,70 EUR, povinni platit zálohy. Stejně jako v České republice se zálohovým obdobím rozumí období od prvního dne následujícího po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období. Po skončení zdaňovacího období se zálohy na daň zaplacené za toto zdaňovací období započítají na úhradu daně za toto zdaňovací období.

Poplatník, jehož poslední známá daňová povinnost přesáhla 1 659,70 EUR a nepřesáhla 16 596,96 EUR, platí čtvrtletní zálohy na daň, a to ve výši 1/4 poslední známé daňové povinnosti. Čtvrtletní zálohy na daň jsou splatné do konce každého kalendářního čtvrtletí. Poplatník, jehož poslední známá daňová povinnost přesáhla 16 596,96 EUR, platí měsíční zálohy na daň, a to ve výši 1/12 poslední známé daňové povinnosti. Měsíční zálohy na daň jsou splatné do konce každého kalendářního měsíce.

Pokud správce daně neurčí jinak, zálohy na daň neplatí:

• poplatník, jehož daň za předcházející zdaňovací období nepřesáhla 1 659,70 EUR,
• poplatník v likvidaci nebo v konkurzu během zdaňovacího období, které začíná dnem vstupu do likvidace a končí dnem skončení likvidace, nebo během zdaňovacího období, které začíná dnem vyhlášení konkurzu a končí dnem zrušení konkurzu.

Poplatník, který podává daňové přiznání poprvé, neplatí do lhůty na jeho podání zálohy na daň. Správce daně může určit placení záloh na daň poplatníkovi se sídlem v zahraničí, který vykonává na území Slovenska stavební nebo montážní činnost, pokud se místo nebo zařízení na výkon této činnosti považuje za stálou provozovnu.

Za pozdní platbu daně či zálohy na daň správce daně v souladu s § 35b zákona o správe daní a poplatkov vyměří sankční úrok z dlužné částky, a to ve výši čtyřnásobku základní úrokové míry Evropské centrální banky platné v den vzniku daňového nedoplatku nebo v den následujícím po dni, ve kterém měla být uhrazena záloha na daň. Pokud čtyřnásobek základní úrokové míry Evropské centrální banky nedosáhne 15 %, při výpočtu sankčního úroku se namísto čtyřnásobku základní úrokové sazby Evropské centrální banky použije roční úroková sazba 15 %. Sankční úrok se uplatní nejdéle za 4 roky prodlení. Sankční úrok se nevyměřuje ze sankčního úroku, úroku a pokuty.

Pokud daň nebyla přiznána v daňovém přiznání nebo v případě, kdy daň vyměřená správcem daně je vyšší než daň uvedená v daňovém přiznání, správce daně uloží daňovému subjektu pokutu ve výši součinu trojnásobku základní úrokové míry Evropské centrální banky a kladného rozdílu mezi daní zjištěnou správcem daně a daní uvedenou v daňovém přiznání nebo dodatečném daňovém přiznání. Při ukládání této pokuty se uplatňuje základní úroková míra Evropské centrální banky platná v den doručení rozhodnutí. Pokud daňový subjekt podá dodatečné daňové přiznání, uplatní se základní úroková míra Evropské centrální banky platná v den podání dodatečného daňového přiznání. Pokud trojnásobek základní úrokové míry Evropské centrální banky nedosáhne 10 %, při výpočtu pokuty se namísto trojnásobku základní úrokové míry Evropské centrální banky použije sazba 10 %.

Na Slovensku je zánik práva vyrubiť daň alebo rozdiel dane, tedy prekluzivní lhůta pro vyměření daně či rozdílu na dani, upravena v § 45 zákona o správe daní a poplatkov. Ustanovení § 45 odst. 1 zní:

„Ak tento zákon alebo osobitný zákon neustanovuje inak, nemožno vyrubiť daň ani rozdiel dane alebo priznať nárok na vrátenie nadmerného odpočtu alebo vrátenie dane po uplynutí piatich rokov od konca roka, v ktorom vznikla povinnosť podať daňové priznanie alebo hlásenie alebo v ktorom bol daňový subjekt povinný daň zaplatiť bez povinnosti podať daňové priznanie alebo hlásenie, alebo v ktorom daňovému subjektu vznikol nárok na vrátenie nadmerného odpočtu alebo nárok na vrátenie dane.“

Po přečtení tohoto odstavce je zřejmé, že jeho text je zcela shodný s ustanovením § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2009, o jehož výkladu byly v České republice až donedávna spory 3+0 versus 3+1. Jediným rozdílem v obou ustanoveních je číslice: v Čechách 3 roky, na Slovensku 5 let. Nabízí se tedy otázka, zda-li na Slovensku tuto lhůtu počítají dle teorie 5+0 či 5+1. Podle dostupných informací zatím na Slovensku tuto lhůtu počítají podle teorie 5+1, tedy od konce roku, v němž se podává daňové přiznání. Podle dostupných informací zatím neprobíhá žádný podobný spor, který stále probíhá v České republice (3+0 versus 3+1). V České republice byl tento spor definitivně ukončen až dvěma rozhodnutími rozšířeného senátu NSS v lednu 2011.²

Ačkoli na Slovensku neexistuje systém obecných závazných posouzení, finanční úřady mohou vydávat individuální závazná posouzení, jakožto reakci na žádost poplatníka ohledně:

• určení zdanitelného příjmu stálé provozovny nerezidenta umístěné na Slovensku,
• transfer pricingových metod (nikoli cen),
• zálohových plateb ve speciálních případech.

Srážková daň

Dividendy na Slovensku nejsou od 1. 1. 2004 předmětem daně [§ 12 odst. 7 písm. c) zákona o dani z príjmov], z čehož je zřejmé, že na dividendy vyplacené po tomto datu se srážková daň neuplatní.

Úroky a licenční poplatky vyplácené rezidentním společnostem ze zahraničí jsou považovány za klasický příjem z podnikání a zdaňovány sazbou 19 %. Úroky a licenční poplatky vyplácené nerezidentním společnostem podléhají 19% srážkové dani, pokud se na ně neuplatní osvobození na základě směrnice č. 2003/49/ES o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států. Osvobození na základě této směrnice se uplatní na úroky a licenční poplatky v případě držby podílu alespoň 25 % po dobu alespoň 2 let [§ 13 odst. 2 písm. f) a h) zákona o dani z príjmov]. Tato směrnice se použije i ve vztahu ke Švýcarsku od 1. 7. 2005.

Systém kalkulace daně

Účetní hospodářský výsledek, který dále:

Poznámka: Tento článek je zpracován k právnímu stavu k 1. 1. 2011.

Použité prameny:

• SKALICKÁ, H. Harmonizace zdaňování korporací v EU. Disertační práce. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, 2008, s. 236. Vedoucí disertační práce Doc. Ing. Zdeněk Sadovský, CSc. Edice PhD Thesis, sv. 509, ISSN 1213-4198. ISBN 978-80-214-3814-9.
• Databáze International Bureau of Fiscal Documentation, březen 2011, dostupné zde: http://www.ibfd.org/portal/ app?bookmarkablePage=home * slovenské daňové zákony.

---