Daňové přiznání k dani z přidané hodnoty a souhrnné hlášení

Zde můžete zaslat odkaz na tento dokument Vašemu známému. Odkaz bude přiložen do emailu automaticky.
*
*
*

Daňové přiznání k dani z přidané hodnoty a souhrnné hlášení

  • Publikováno: 5.8.2008
  • Typ: výklady
  • Zdroj: Daně a právo v praxi 2008/8

Dagmar Masná

Předkládání daňových přiznání upravuje zejména § 40 zákona o správě daní a poplatků, který stanoví obecná pravidla. Další podmínky a základní lhůty pro podávání běžného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty, včetně splatnosti daně, stanoví § 101 zákona o DPH a pro podávání dodatečného přiznání § 103 téhož zákona.

Lhůta pro podání daňového přiznání je vždy do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ať již měsíčního nebo čtvrtletního, a to i v případech, že plátci nevznikla žádná daňová povinnost. Takovéto proškrtnuté přiznání bez údajů o základu daně a dani je negativní daňové přiznání, někdy je plátci také nazýváno jako „křížkové přiznání“.

Vzhledem k tomu, že příslušné ustanovení řeší, vedle podávání přiznání, také splatnost daně, stojí za to se zmínit, že na 25. den po skončení zdaňovacího období je stanovena také splatnost daně, pokud vznikla vlastní daňová povinnost. Vznikl-li nadměrný odpočet, jeho vrácení je upraveno v § 105 zákona o DPH a rychlost vrácení záleží na délce procesu vyměření u správce daně.

Předmětná lhůta splatnosti daně neplatí u dovozu zboží, neboť pro tento případ platí celní předpisy a daň je splatná ve stejných termínech jako clo. Splatnost je zejména ke dni propuštění dováženého zboží do celního režimu volný oběh, aktivní zušlechťovací styk v systému navrácení a dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla.

Údaje, z nichž se daňové přiznání sestavuje, vychází z evidence pro daňové účely vedené podle § 100 zákona o DPH, která musí mít takové uspořádání, aby ze souhrnu údajů za dané zdaňovací období bylo možné daňové přiznání sestavit, event. při dodání zboží do jiného členského státu sestavit ještě souhrnné hlášení. Tato daňová evidence přebírá zpravidla údaje z účetnictví plátce, které však musí být v některých případech upravovány. Např. ne každý vynaložený náklad znamená nárok na uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty.

Pro podání daňového přiznání, a to i pro podání dodatečného, je využíván tiskopis č. 25 5401 MFin 5401 – vzor č. 14, který si lze vyzvednout na všech finančních úřadech nebo je možné si jej stáhnout z webových stránek Ministerstva financí. Shodná struktura a tvar jako na tomto tiskopisu v listinné podobě platí i pro podání daňového přiznání elektronicky prostřednictvím datové zprávy, opatřené zaručeným elektronickým podpisem. I když jsou na webových stránkách Ministerstva financí uvedena pravidla i možnost elektronického podávání daňového přiznání, zatím není tento způsob podání přiznání ve větší míře využíván.

Předmětný tiskopis daňového přiznání je unifikovaný, takže jej využívají jak plátci daně, tak osoby identifikované k dani, osoby registrované k dani v jiném členském státě, zahraniční osoby i osoby, které nejsou plátci při pořízení nového dopravního prostředku nebo v případě, že vystaví daňový doklad. Jednoduše se dá shrnout, že tiskopis se využívá ve všech případech, kdy vznikne povinnost přiznat daň.

Vzhledem k tomu, že daňové přiznání obsahuje poměrně mnoho požadovaných údajů, byly vydány pro jeho správné vyplnění podrobné pokyny, kterými je nutné se řídit. Jsou k dispozici, spolu s tiskopisy daňových přiznání, na finančních úřadech a ke stáhnutí z webových stránek Ministerstva financí.

I když při respektování pokynů pro vyplňování nezpůsobuje vlastní vyplnění přiznání žádné zjevné potíže, uvažuje Ministerstvo financí o zjednodušení a „zeštíhlení“ daňového přiznání tak, aby obsahovalo údaje soustředěné pouze na 2 stranách (1 listě). Pokud bude takovéto daňové přiznání realizováno, promítne se to zejména do snížení administrativní náročnosti.

Řádné daňové přiznání

Současné daňové přiznání obsahuje oddíly A až C. V oddíle A se uvádí identifikační údaje, ať již jde o identifikaci příslušného finančního úřadu, označení přiznání (řádné, opravné, dodatečné), identifikaci plátce daně včetně jeho DIČ či uvedení hlavní ekonomické činnosti.

Pro stanovení daňové povinnosti jsou rozhodující údaje uvedené v oddílu B. Pokud v příslušném zdaňovacím období plátce neuskutečnil ani nepřijal žádné zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně, proškrtne část I. tohoto oddílu (X) – to je již zmíněné negativní (křížkové) přiznání.

V části II. oddílu B se uvádí celkové částky, ze kterých vznikla povinnost přiznat daň, rozdělené vždy na údaje vztahující se k sazbě základní a k sazbě snížené, tj.:

  • na řádku 210 a 215 údaje o uskutečněných zdanitelných plněních s místem plnění v tuzemsku, což jsou údaje o dodání zboží, převodu nemovitostí, poskytnutí služeb s místem plnění v tuzemsku, to vše za úplatu, či údaje o zaslaném zboží do jiného členského státu, když zasílatel nepřesáhl limit stanovený příslušným státem pro povinnou registraci a místem plnění je tuzemsko. Do těchto údajů se zahrnuje i daň z přijatých plateb a všechny případy povinnosti přiznat daň, uvedené v § 108 zákona o DPH, s výjimkou pořízení nového dopravního prostředku, které se vykazuje na samostatném řádku,
  • na řádku 220 a 225 údaje o pořízení zboží z jiného členského státu, z něhož vzniká příjemci povinnost odvést daň, a to i v případě kupujícího, pokud je uplatňován třístranný obchod,
  • na řádku 230 a 235 údaje o poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pokud příjemci vzniká povinnost přiznat daň podle § 10 odst. 7 zákona o DPH a údaje o dodání zboží spolu s montáží nebo instalací osobou registrovanou k dani, u kterého vzniká daňová povinnost přijímajícímu plátci,
  • na řádku 240 a 245 zasílání zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku vykazuje údaje pouze osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, pokud jí v tuzemsku vznikne daňová povinnost. Tento řádek český plátce nevyplňuje,
  • na řádku 250 údaje o pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu od osoby registrované k dani. Tento řádek vyplňují při pořízení nového dopravního prostředku i osoby, které plátcem daně nejsou,
  • na řádku 255 se uvádí rovněž údaje o pořízení nového dopravního prostředku, ale od osoby, která není registrována v jiném členském státě (neplátce),
  • na řádku 260 a 265 údaje o dovozu zboží, u kterého zákon o DPH ukládá povinnost plátci přiznat daň. Na tomto řádku se vykazuje i daň z dovozu nových dopravních prostředků,
  • na řádku 270 a 275 údaje o poskytnutí služby zahraniční osobou povinnou k dani za stejných podmínek jako u služeb přijatých od osoby registrované k dani v jiném členském státě.

V části III. oddílu B se uplatňuje nárok na odpočet, a to buď v plné výši nebo ve výši krácené z přijatých plnění, u kterých v tuzemsku vznikla povinnost přiznat daň:

  • na řádku 310 a 315 z přijatých zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku, tj. z plnění, která se vykazují na řádku 210 a 215, pokud zákon nezakazuje nárok na odpočet uplatnit – např. v § 75,
  • na řádku 320 a 325 z pořízení zboží z jiného členského státu, tj. z plnění vykazovaných na řádku 220 a 225, pokud zákon nárok na odpočet nezakazuje,
  • na řádku 330 a 335 z poskytnutí služby osobou registrovanou v jiném členském státě, tj. z plnění, která se uvádí na řádku 230 a 235,
  • na řádku 340 a 345 z dovozu zboží ze třetích zemí, u kterého se přiznává daň na řádku 260 a 265 a podle zákona vzniká nárok na odpočet,
  • na řádku 350 a 355 z poskytnutí služby zahraniční osobou povinnou k dani, tj. z plnění uvedených na řádku 270 a 275 včetně nároku na odpočet daně přiznané z přijaté dodávky zboží včetně montáže nebo instalace,
  • na řádku 360 z pořízení nového dopravního prostředku od osoby registrované k dani v jiném členském státě, které se uvádí na řádku 250, na řádku 365 z pořízení nového dopravního prostředku od osoby neregistrované k dani v jiném členském státě jako protipól řádku 255. V obou případech ale jen tehdy, jestliže zákon o DPH nárok na odpočet přiznává,
  • na řádku 370 při změně režimu, tak jak vyplývá z ustanovení § 74 zákona o DPH. Vyplňuje se v prvním přiznání pro registraci za plátce nebo při zrušení registrace,
  • řádky 380 a 390 jsou řádky součtové pro úhrn kráceného nároku a plného nároku na odpočet.

Dojde-li k povinnosti přiznat daň z pořízení zboží i nového dopravního prostředku od osoby registrované k dani v jiném členském státě, dovozu zboží od zahraničních osob a přijetí služeb od některé z těchto osob ve stejném zdaňovacím období jako k uplatnění nároku na odpočet, je taková obchodní operace z pohledu částky daně z přidané hodnoty neutrální.

V části IV. uvádí plátce plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet:

  • na řádku 410 dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani. Do tohoto řádku se zahrnuje i částka zboží dodaná prodávajícím v rámci třístranného obchodu s výjimkou dodání nového dopravního prostředku, které se uvádí na řádku 420. Částka dodaného zboží včetně dodání nového dopravního prostředku osobě registrované k dani pak musí korespondovat se souhrnným hlášením,
  • na řádku 420 se uvádí dodání nového dopravního prostředku osobě registrované k dani v jiném členském státě a na řádku 425 stejné dodání, ale osobě v jiném členském státě neregistrované,
  • na řádku 430 vývoz zboží, ale jen v tom případě, že plátce již má k dispozici doklady prokazující vývoz,
  • na řádku 440 mezi ostatní plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet patří služby poskytnuté do třetí země osvobozené od daně, osvobození ve zvláštních případech vyjmenované v § 68 zákona o DPH, osvobozená přeprava a služby vázané přímo na dovoz a vývoz zboží a osvobozená přeprava osob.

V části V. se uvádí uskutečněná plnění celkem. Tyto částky jsou důležité pro výpočet vypořádacího koeficientu v případě, že plátce je povinen krátit nárok na odpočet:

  • do řádku 510 se zahrnuje celková částka v cenách bez daně za uskutečněná plnění s nárokem na odpočet uvedená na řádku 210, 215, 410, 420, 425, 430 a 440, poskytnutá plnění s místem mimo tuzemsko, celková částka za uskutečněné cestovní služby podle zvláštního režimu snížená o přirážku a celková částka za uskutečněný prodej obchodníkem na základě zvláštního režimu podle § 90, rovněž snížená o přirážku (obě přirážky jsou totiž uvedeny na řádku 210 jako základ daně). V případě třístranného obchodu se do údajů zahrnuje hodnota zboží dodaná prostřední osobou nebo hodnota zboží pořízeného kupujícím.
    Ve vyplnění tohoto součtového řádku se poměrně často chybuje v tom, že nejsou do jeho údajů zahrnuty všechny částky za poskytnutá plnění, což snižuje jeho vypovídací hodnotu a v případě krácení nároku na odpočet snižuje i hodnotu koeficientu a tím i částku nároku na odpočet;
  • na řádku 520 se uvedou uskutečněná plnění, která se nezapočítávají do výpočtu koeficientu, tj. částky bez daně z prodeje dlouhodobého hmotného nebo nehmotného majetku a z příležitostného převodu nebo nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor;
  • na řádku 530 se vykáže celková částka plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet v úrovni bez daně;
  • do řádku 540 se zahrnou uskutečněná plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet, která se nezapočítávají do koeficientu podle § 76 odst. 3 zákona o DPH, tj. finanční činnosti, pouze však jsou-li vykonávány pouze příležitostně nebo jako vedlejší činnost.

K části krácení, vypořádání, úprava a vyrovnání odpočtu daně patří:

  • řádek 550, na němž se uvede zkrácený nárok na odpočet vypočtený jako součin řádku 380 a zálohového koeficientu,
  • řádek 560, který se vyplňuje pouze v přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku nebo před zrušením registrace na základě výpočtu celoročního nároku na odpočet. Tento odpočet je součinem součtu nároku na odpočet a vypořádacího koeficientu, který se vypočte podle § 76 odst. 7 – 10 z údajů za celý rok,
  • řádek 570 se rovněž vyplňuje za poslední zdaňovací období, a to jen v případě, pokud se provádí úprava odpočtu podle § 78 při změně užití dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku,
  • řádek 580 je posledním řádkem, který se vztahuje k odpočtu a stejně jako předchozí se vyplňuje pouze za poslední zdaňovací období, a to v případě, že se provádí vyrovnání odpočtu podle § 79.

VI. část je určená pro vrácení daně:

  • na řádku 600 se uvádí částka daně vracená za stanovených podmínek v § 84 zákona o DPH fyzickým osobám ze třetích zemí, které vyvážejí zboží z tuzemska pro nepodnikatelské účely.

Do VII. části přiznání se zaznamenává výpočet celkové daňové povinnosti:

  • řádek 710 obsahuje vypořádání daně na výstupu, pokud byl plátci, který nakupuje zboží pro další prodej v nezměněném stavu, přiznán správcem daně zvláštní režim podle § 91 zákona o DPH,
  • řádek 730 je součtem všech řádků části II. daňového přiznání, na kterých je uvedena daň na výstupu, upraveným o vrácenou daň z vývozu zboží fyzickými osobami ze třetích zemí a případné vypořádání z řádku 710,
  • řádek 750 je součtem nároku na odpočet z části III. a V. přiznání,
  • řádek 753 se vyplní v případě, že daň na výstupu je vyšší, než vykázaný nárok na odpočet,
  • řádek 754 je vyplňován v případě, že částka nároku na odpočet je vyšší, než daň na výstupu,
  • řádek 780 je vyplňován jen, je-li přiznání podáváno jako dodatečné a obsahuje změnu daňové povinnosti – vlastní daňovou povinnost nebo nadměrný odpočet.

Poslední VIII. část obsahuje doplňující údaje o hodnotách zboží dodaného v rámci trojstranného obchodu v Evropské unii:

  • řádek 810 obsahuje hodnotu zboží pořízeného prostřední osobou,
  • řádek 815 hodnotu zboží dodaného prostřední osobou.

Do oddílu C se uvádí údaje o osobě, která přiznání sestavila, s prohlášením, že údaje jsou správné a pravdivé, a údaje o vyměření daně správcem v případě, že daňové přiznání je shledáno správným a je konkludentně vyměřeno.

Příklad

Příklad vyplnění přiznání

Plátce daně má v předmětu činnosti nákup a prodej zboží. V měsíci červnu uvedl do své daňové evidence vedené podle § 100 zákona o DPH následující daňové doklady.

Přijatá plnění:

  • daňový doklad od tuzemského dodavatele na nákup zboží v ceně bez daně 100 000 Kč, daň 19 000 Kč,
  • daňový doklad za spotřebovanou elektrickou energii, cena bez daně 10 000 Kč, daň 1 900 Kč,
  • daňový doklad vystavený osobou registrovanou k dani za nakoupené zboží, cena bez daně 10 000 EUR, přepočet devizovým kurzem 25 Kč za 1 EUR podle § 4 odst. 4 zákona o DPH,
  • daňový doklad na nákup kancelářských potřeb, cena bez daně 5 000 Kč, daň 950 Kč.

Uskutečněná plnění:

  • daňový doklad vystavený pro tuzemského odběratele na dodávku zboží, cena bez daně 200 000 Kč, daň 38 000 Kč,
  • daňový doklad za poskytnutou reklamu pro osobu registrovanou k dani v Evropské unii, cena 20 000 Kč.

Dodatečné přiznání

Předkládání dodatečného přiznání upravuje v obecné poloze § 41 zákona o správě daní a poplatků, který zejména stanoví lhůtu pro jeho podání do konce měsíce následujícího po zjištění důvodu k jeho předložení. Den zjištění důvodů se do přiznání vyznačí. Na rozdíl od řádného přiznání se do dodatečného uvádějí pouze rozdíly mezi údaji původně přiznanými a údaji nově zjištěnými. Vzhledem k specifikům daně z přidané hodnoty upravuje dodatečné přiznání ještě § 103 zákona o DPH, který zejména stanoví, kdy má plátce povinnost toto přiznání předložit a kdy naopak záleží na jeho posouzení, zda tak učiní.

Povinnost předložit dodatečné přiznání nastává vždy, když se souhrnem oprav zvyšuje daňová povinnost, provádí oprava sazby daně a výše daně nebo když se provádí oprava, která sice nemění poslední známou daňovou povinnost, ale mění jen údaje uvedené v řádném přiznání. Stanovení povinnosti podat dodatečné přiznání v posledně jmenovaném případě je především z toho důvodu, že i údaje, které přímo nevyjadřují částku daně, se nějakým způsobem promítají do celkové výše daně. Vedle své vypovídací hodnoty ovlivňují tyto údaje zejména při ročním vypořádání hodnotu vypořádacího koeficientu a tím i výši uplatňovaného odpočtu.

Pro případy, kdy je dodatečné přiznání podáváno na základě opravy sazby daně a výše daně však platí výjimka pro jeho vyplnění. V těchto případech se neuvádí rozdíly, ale původní chybné údaje se znaménkem mínus a nové správné údaje v kladné hodnotě.

Jak již bylo zmíněno, plátce má také možnost zvážit, zda dodatečné přiznání podá. Může tak učinit jen v těch případech, kdy opravami snižuje daňovou povinnost.

Kromě uvedeného obecného postupu řeší zákon také podávání daňového přiznání ve zvláštních případech.

Insolvenční řízení

Bylo-li rozhodnuto o insolvenčním řízení, je lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období končící dnem účinnosti rozhodnutí o úpadku 30 dnů od skončení zdaňovacího období. Pro podání daňového přiznání za zdaňovací období v době probíhajícího insolvenčního řízení, včetně zdaňovacího období končícího dnem, kdy došlo k ukončení insolvenčního řízení, je stanovena lhůta 25 dnů po skončení zdaňovacího období. Jinými slovy lze říci, že přiznání se podává i za část zdaňovacího období před insolvenčním řízením, za zdaňovací období, kdy toto řízení probíhá, a za část zdaňovacího období od ukončení řízení do konce zdaňovacího období. Pro vyplňování přiznání pak platí obecná pravidla.

Úmrtí

Zvláštní úprava byla stanovena i pro případ úmrtí plátce, kdy je pokračováno v jeho živnosti. Pokračuje-li v živnosti plátce, jako osoba oprávněná podle zvláštního předpisu, je povinen podat za zemřelého plátce daňové přiznání ke dni úmrtí, a to do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém k úmrtí plátce došlo.

Tento plátce, není-li přímo dědicem, je povinen podat daňové přiznání i při ukončení dědického řízení, kdy je majetek vydáván dědici, a to ke dni ukončení dědického řízení. Je-li výsledkem přiznání vlastní daňová povinnost, je splatná ke dni povinnosti podat přiznání.

Přeměna

Dochází-li k přeměně podle pravidel obchodního zákoníku, zejména kdy dojde k zániku společnosti nebo družstva zrušením bez likvidace, podává se daňové přiznání za příslušnou část zdaňovacího období zanikajícího subjektu ke dni předcházejícímu dni zániku. Přiznání podává právní nástupce s uvedením, že jde o daňové přiznání za zaniklého plátce. Protože zákon samostatně neřeší všechny druhy přeměny, které připouští obchodní zákoník, postupuje se podle tohoto ustanovení i v takových případech, jako je např. převod jmění na společníka, fúze (sloučení nebo splynutí) či rozdělení (se založením nových společností, sloučením, odštěpením se založením nových společností, odštěpením sloučením nebo kombinací uvedených forem).

Sdružení bez právní subjektivity

U tohoto typu sdružení podává daňové přiznání určený účastník za celé sdružení, neboť je to on, kdo ve vztahu ke správci daně plní povinnosti plátce a nabývá práva. Vedle plnění za sdružení uvádí v daňovém přiznání i svá případná plnění uskutečňovaná mimo sdružení. V této souvislosti lze jen doporučit, aby v daňové evidenci, kterou vede pro účely daně z přidané hodnoty, měl uvedená plnění rozdělena. Je to výhodné jak pro kontrolu ostatních členů sdružení, tak pro předkládajícího člena (má přehled o příjmech mimo sdružení) a v neposlední řadě i pro kontrolu u správce daně. Ostatní účastníci sdružení podávají buď přiznání negativní nebo jen za své vlastní aktivity mimo sdružení.

Osoba identifikovaná k dani

Pro přiznání a pro postup při jeho vyplňování platí stejná pravidla jako pro plátce daně. Výjimkou je pouze předkládání přiznání, které osoba identifikovaná k dani předkládá sice do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ale jen toho, ve kterém jí vznikla daňová povinnost. Nepředkládá tedy negativní přiznání.

Zahraniční subjekt

Obdobně je tomu u osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoby, které vznikla v tuzemsku daňová povinnost. Ta také podává daňové přiznání do 25 dnů po skončení pouze toho zdaňovacího období, ve kterém daňová povinnost vznikla.

Vytýkací řízení

Pokud jde o daňové přiznání, lze k němu ještě dodat, že není důležité jen jeho předložení, ale i správnost v něm uvedených údajů. Uvedením příslušných částek do daňového přiznání totiž plátce tvrdí, že taková je jeho daňová povinnost. Toto své tvrzení pak musí prokázat, je-li k tomu správcem daně vyzván. Prokazování se děje zpravidla formou tzv. vytýkacího řízení a daňové řízení je zahájeno vydáním výzvy k odstranění pochybností správce daně o správnosti některých údajů uvedených v přiznání. Tyto pochybnosti mohou vzniknout z různých důvodů, ať již tím, že údaje předloženého přiznání se odchylují od údajů přiznání předchozích nebo že správce získal určité informace, které se k plátci vztahují. Je-li vytýkací řízení zahájeno, pak je věcí plátce, aby předložil takové důkazní prostředky, které pochybnosti správce daně bezezbytku odstraní.

Souhrnné hlášení

Vyplňování a předkládání souhrnného hlášení se váže ke vstupu České republiky do Evropské unie a v té souvislosti přijatému novému zákonu o DPH. Vzhledem k pravidlům obchodů mezi jednotlivými členskými státy, kdy pro dodávky mezi plátci a osobami registrovanými k dani v jiném členském státě platí osvobození od daně s nárokem na odpočet a povinnost přiznat daň odběratelem, byla vypracována v Evropské unii kontrola, zda skutečně byla u zboží pořizovatelem přiznána daň. Stejný systém kontroly se připravuje i pro poskytování služeb.

Jedním z prostředků této kontroly je právě souhrnné hlášení. Podává se na tiskopisu vydaném Ministerstvem financí č. 25 5521 MFin 5521, který je rovněž ke stáhnutí na webu ministerstva. Princip kontroly spočívá v tom, že v rámci mezinárodní spolupráce jsou údaje o dodávkách jednotlivým odběratelům konfrontovány s údaji jejich daňového přiznání. Jsou-li zjištěny rozdíly, je o nich informován místně příslušný správce daně, který v rámci daňového řízení zjišťuje jejich příčinu a odstraní nejasnosti.

Souhrnné hlášení obsahuje údaje o odběratelích a objemu zboží dodaného do jiného členského státu a také přemístění zboží v případě, že plátce provádí ekonomickou činnost kromě tuzemska i v jiném členském státě. Do souhrnného hlášení se zaznamenávají i dodávky kupujícímu, je-li plátce v rámci třístranného obchodu prostřední osobou.

Hlášení se podává vždy 25. den po uplynutí kalendářního čtvrtletí a přitom není rozhodující, jaké má plátce daně zdaňovací období. Plátce s měsíčním zdaňovacím obdobím zaznamená tedy do svého souhrnného hlášení dodání zboží za 3 měsíce (celé kalendářní čtvrtletí).

Stejná pravidla platí i pro účastníka sdružení, který podává za sdružení daňové přiznání.

Obdobně jako pro daňové přiznání existují pro vyplnění souhrnného hlášení podrobné pokyny, které jsou k dispozici spolu s tiskopisy u správce daně. Tyto pokyny také obsahují kódy země, formát daňového identifikačního čísla (DIČ) pořizovatele a kód plnění.

Plátce tedy při vyplňování hlášení uvede do číslovaných řádků jednotlivých sloupců:

  • kód členského státu, do kterého bylo zboží dodáno,
  • DIČ pořizovatele,
  • kód plnění,
  • počet plnění a
  • celkovou hodnotu dodávky v Kč.

Pro určení plnění jsou stanoveny tři kódy:

  • „0“ – označuje dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani,
  • „1“ – určuje, že jde o přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu,
  • „2“ – použije prostřední osoba při dodání zboží formou třístranného obchodu.

Počet plnění je součtem všech dodávek uskutečněných osobě registrované k dani za dané období a váže se na počet dokladů vystavených k dodání zboží. Počet plnění se vykazuje vždy v kladné hodnotě, a to i v případě, že dojde ke změně plnění a vystavení dobropisu nebo vrubopisu. Celková hodnota se uvádí v celých korunách, zaokrouhlených nahoru.

Příklad

Příklad vyplnění – dodání pro slovenského plátce

Identifikační údaje českého plátce dodavatele B. ODDÍL


C. ODDÍL
Prohlášení o pravdivosti údajů a údaje o osobě, která je oprávněna k podpisu za daňový subjekt.
Poslední část je určena pro záznamy správce daně, včetně jeho podpisu.

Následné souhrnné hlášení

Zjistí-li plátce, že do souhrnného hlášení uvedl chybné údaje, je povinen podat do 15 dnů ode dne zjištění následné souhrnné hlášení. Toto hlášení, na rozdíl od opravy daňového přiznání, se podává na zvláštním tiskopisu nazvaném „Následné souhrnné hlášení“. Také jeho vyplnění se liší od dodatečného přiznání, neboť se neuvádí rozdíly oproti podanému hlášení, ale uvedou se údaje chybného řádku, které se označí křížkem, a na následujícím řádku se uvedou údaje správné.

Příklad

Příklad vyplnění

Plátce – dodavatel uvedený v předchozím příkladu zjistil, že do souhrnného hlášení uvedl chybný počet dodávek pro slovenského odběratele a tím i chybnou celkovou hodnotu.
Jeho následné souhrnné hlášení bude následující:


Komerční sdělení

Klíčová slova