Výhodné půjčky zaměstnancům a společníkům firem

Výhodné půjčky zaměstnancům a společníkům firem

  • Publikováno: 16.4.2009
  • Typ: výklady
  • Zdroj: Daně a právo v praxi 2009/4

Ing. Zdeněk Burda, daňový poradce, BD Consult, s.r.o., Praha

Někteří zaměstnavatelé se rozhodnou pomoci svým zaměstnancům formou poskytnutí výhodných půjček. Často bývají příjemci půjček také společníci či členové statutárních orgánů firem. Úrok bývá v řadě případů nulový či výrazně nižší než sazby běžných bankovních produktů. Následující příspěvek je věnován daňovým dopadům těchto situací.

I. Půjčka jako řešení chování společníků firem

Řada účetních lomí rukama nad postupem některých společníků firem, kteří mají tendenci zacházet s finančními prostředky firmy jako se svými vlastními. Tato situace nastává nejčastěji u podnikatelů, kteří původně podnikali jako fyzické osoby, kde se příjem a výdej peněz realizoval jednoduše přes „osobní vklad či výběr podnikatele“, který byl daňově neutrální a nevyžadoval velkých formalit. Po přechodu na právnickou osobu mají tendenci obdobného přístupu, přičemž si neuvědomují, že je již situace právně i daňově podstatně složitější.

Příklad 1

Pan Janata je společníkem společnosti VVV, s. r. o. Často nakupuje za firemní peníze předměty a služby pro svou osobní spotřebu. Danou situaci je třeba nějak řešit, protože pohyb peněz nemůže zůstat nezaevidován. Posouzení výplaty jako mzdy či jako podílů na zisku by vzbudilo bezprostřední nutnost odvést daň z příjmů, proto paní účetní:

  1. účtuje výběr peněz z bankovního účtu jako výběr do pokladny. V některých firmách tak „papírově“ stavy pokladny naskakují někdy i na několik milionů korun, protože peníze jsou pochopitelně dávno utraceny. Dochází tím k porušení celé řady předpisů, protože při řádně provedené inventarizaci by muselo být konstatováno, že v pokladně tyto částky chybí;
  2. zaeviduje finanční prostředky jako bezúročnou půjčku společníkovi. To je sice v pořádku, protože společnost může společníkovi půjčku poskytnout, nicméně i tento postup má své daňové důsledky, stejné jako poskytnutí půjčky kterémukoli „běžnému zaměstnanci“ (bude popsáno v dalším textu).

Jinou variantou téhož případu může být následující situace:

Příklad 2

Paní Bohatá, jednatelka firmy VVV, s. r. o. má k dispozici služební kreditní kartu. Pomocí této karty uskutečňuje jednak nákupy pro společnost, jednak z ní hradí své soukromé výdaje. S firmou má dohodnuto, že tyto soukromé výdaje jednou za půl roku uhradí do pokladny firmy v hotovosti, dále nijak nenavýšené.

I v tomto případě se dá hovořit o bezúročné půjčce, která má své daňové důsledky, jež budou popsány v dalším textu věnovaném zvýhodněným půjčkám „běžným“ zaměstnancům.

Pokud totiž společník firmy vykonává práci pro společnost, pak příjmy za tuto práci jsou příjmem ze závislé činnosti, i když se společností nemá uzavřen žádný pracovněprávní vztah. Podobně tak odměna za výkon funkce jednatele či odměny statutárních a dalších orgánů právnických osob (např. členové představenstva, dozorčí rady apod.).

Příjmy uvedených osob se vejdou do legislativní zkratky „zaměstnanec“ ve smyslu zákona o daních z příjmů, proto je okruh „zaměstnanců“ dle tohoto zákona výrazně širší než podle zákoníku práce.

II. Půjčka jako řešení sociální situace běžného zaměstnance

Pokud se firma rozhodne půjčit finanční prostředky svému zaměstnanci za výhodnějších podmínek, než by tak učinila banka, je nutno zkoumat daňové důsledky této operace.

Pravidla pro osvobození půjček od daně z příjmů ze závislé činnosti u zaměstnanců stanovuje § 6 odst. 9 písm. l) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“).

Od daně z příjmů jsou osvobozena:

"Peněžní zvýhodnění plynoucí zaměstnancům v souvislosti s poskytováním bezúročných půjček nebo půjček s úrokem nižším, než je obvyklá výše úroku, zaměstnavatelem z fondu kulturních a sociálních potřeb podle zvláštního předpisu - vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění vyhlášky č. 510/2002 Sb. -a u zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, ze sociálního fondu nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, jedná-li se o návratné půjčky poskytnuté zaměstnanci:

  • na bytové účely do výše 100.000 Kč
  • nebo k překlenutí tíživé finanční situace do výše 20.000 Kč a u zaměstnance postiženého živelní pohromou:
    • do výše 1.000.000 Kč na bytové účely
    • a do výše 200.000 Kč k překlenutí tíživé finanční situace."

Vyhláška Ministerstva financí č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o FKSP“), se vztahuje na:

  • organizační složky státu,
  • státní příspěvkové organizace,
  • příspěvkové organizace zřízené územními samosprávnými celky.

Na ostatní subjekty (zejména podnikatelské) se tato vyhláška nevztahuje. Zde pak hovoříme o poskytování půjček ze sociálního fondu či ze zisku po zdanění.

Jak již vyplývá z definice, v případě půjček jde o návratnou pomoc, peněžní prostředky je nutno zaměstnavateli vrátit. Proto zde uvedené limity nelze zaměňovat s pravidly pro osvobození u sociálních výpomocí. Ze samotného poskytnutí půjčky se daň neplatí, ať už bude poskytnuta v jakékoli výši, právě proto, že peníze je nutno vrátit. Dani podléhá pouze „odpuštěný“ úrok z půjčky přesahující uvedené limity.

Příklad 3

Firma VVV, a. s. poskytla svému zaměstnanci, panu Dvořáčkovi, bezúročnou půjčku na pořízení bytu ve výši 250.000 Kč. Pan Dvořáček:

  1. byl postižen živelní pohromou,
  2. nebyl postižen živelní pohromou.

ad a) Pokud byl postižen živelní pohromou, platí pro něj v daném případě limit půjčky 1.000.000 Kč, který v daném případě překročen nebyl. Není tedy co zdaňovat.

ad b) Jestliže živelní pohromou postižen nebyl, limit pro osvobození je pouze 100.000 Kč. Dejme tomu, že obvyklá výše úroku v daném místě a čase činí 5 %. Vzhledem k tomu, že jde o půjčku na bytové účely, při splnění limitu půjčky do výše 100.000 Kč nevadí, že není požadován úrok.

Půjčka však byla poskytnuta o 150.000 Kč vyšší, než stanoví limit pro osvobození. Při použití obvyklé úrokové sazby 5 % by roční úrok z „nadlimitní“ částky 150.000 Kč činil 7.500 Kč.

Tuto částku je nutno chápat jako nepeněžní příjem zaměstnance a připočítat k jeho daňovému základu pro daň z příjmů ze závislé činnosti i do vyměřovacích základů pro sociální a zdravotní pojištění.

V praxi se obvykle v případech, kdy musí dojít ke zdanění, připočítává nepeněžní příjem z nepožadovaných úroků k daňovému základu za měsíc prosinec, tedy po skončení roku. Zákon o daních z příjmů však nezakazuje ani případné zdaňování průběžně v jednotlivých měsících roku.

Příklad 4

Společnost LLL, a. s. poskytla svému zaměstnanci tzv. nenávratnou půjčku na pořízení nového bytu ve výši 350.000 Kč. Jde v podstatě o protimluv - půjčka by se pochopitelně měla vracet. Zde tedy o osvobození z výše uvedeného titulu nelze hovořit. V úvahu by mohla přicházet diskuse o osvobození dle § 6 oddst. 9 písm. o) ZDP - sociální výpomoc.

Zde je možno uplatnit osvobození maximálně do výše 500.000 Kč. Musí však jít o výpomoc v přímé souvislosti s překlenutím mimořádně obtížných poměrů zaměstnance v důsledku živelní pohromy, ekologické nebo průmyslové havárie na územích, na kterých byl vyhlášen nouzový stav.

Pokud by nešlo o tento případ, bylo by nutno celý příjem zdanit daní z příjmů ze závislé činnosti.

Dále je třeba všimnout si některých problémů, které vznikly při postupných novelizacích zákona.

Zákon o daních z příjmů hovoří o plněních pro zaměstnance z FKSP, sociálních fondů apod. v § 6 na čtyřech místech, a to:

Uvedená ustanovení obsahují na první pohled obdobný, nikoli však totožný text. V § 6 ost. 9 písm. l) (tedy v pravidlech pro daňové osvobození bezúročných půjček) totiž znění zákona neobsahuje výraz „u zaměstnavatelů, kteří nevytvořili zisk, na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů“, jenž se ve všech ostatních výše uvedených případech vyskytuje.

Striktní uplatnění doslovného znění zákona by pak znamenalo následující situaci:

Příklad 5

Firma NNN, a. s., která nevytváří sociální ani obdobný fond a nemá k dispozici žádný zisk (ani nerozdělený zisk minulých let) se rozhodla svému zaměstnanci panu Dvořákovi:

  1. poskytnout nepeněžní dar k jeho dvacetiletému působení ve firmě v hodnotě 1.500 Kč,
  2. poskytnout bezúročnou půjčku na bytové účely ve výši 50.000 Kč.

Pan Dvořák nebyl postižen živelní pohromou.

V situaci popsané pod bodem a) by byla hodnota daru u pana Dvořáka od daně ze závislé činnosti osvobozena, naopak v případě dle bodu b) by bylo nutno k daňovému základu pana Dvořáka přičíst částku odpovídající obvyklým úrokům z 50.000 Kč, přestože se pan Dvořák vejde do stotisícového limitu. Bezúročná půjčka by se totiž v tomto případě dala osvobodit pouze tehdy, pokud by byla poskytnuta z FKSP, sociálního fondu nebo zisku po zdanění. Firma však takovéto zdroje nemá, což není dle znění ZDP na závadu např. v případě nepeněžního daru, rekreace, sociální výpomoci apod., ale v případě bezúročné půjčky zde podobné ustanovení chybí.

Je sice pravdou, že by bylo těžko hovořit o tom, že by u zaměstnavatelů, kteří nevytvořili zisk, bylo možno poskytnout půjčku na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Poskytnutí půjčky totiž není nákladem firmy, ale pohledávkou.

To však nic nemění na tom, že za situace, kdy např. firma má dostatek peněžních prostředků, ale žádný zisk či sociální či obdobný fond, v případě poskytnutí bezúročné půjčky zaměstnanci při striktní aplikaci zákona nebude moci uplatnit osvobození od daně z příjmů ani do výše uvedených limitů a měla by jako nepeněžní příjem ke zdanění chápat veškeré „odpuštěné“ úroky z celého objemu půjčky.

Je otázkou, zda finanční úřad při případné kontrole bude postupovat skutečně tak přísně, nicméně ze znění zákona se dá dovodit výše uvedený přístup.

Obdobným problémem, naopak však ve prospěch daňového poplatníka, je otázka přesného vymezení bytových účelů, na které může být bezúročná půjčka poskytnuta.

Co se rozumí bytovými účely?

Bytové účely specifikuje § 6 vyhlášky o FKSP. Zaměstnancům lze na základě písemné smlouvy poskytnout z prostředků fondu půjčku na:

  1. pořízení domu nebo bytu do vlastnictví nebo spoluvlastnictví pro vlastní bydlení, na složení členského podílu na družstevní byt pro vlastní bydlení a na provedení změny stavby domu nebo bytu, který zaměstnanec užívá pro vlastní bydlení,
  2. koupi bytového zařízení,
  3. nesplacený zůstatek půjčky z fondu na bytové účely poskytnuté předchozím zaměstnavatelem a na nesplacený zůstatek půjčky z fondu na bytové účely manžela (manželky).

Půjčky z prostředků fondu jsou bezúročné a poskytují se za těchto podmínek:

  • zaměstnanci je možno poskytnout i více půjček; součet zůstatků nesplacených půjček poskytnutých zaměstnanci a nové půjčky podle předcházejícího textu nesmí přesáhnout 100.000 Kč (z toho na bytové zařízení částku 50.000 Kč),
  • každá půjčka je splatná nejpozději do 10 let od uzavření smlouvy o půjčce; prostředky z poskytnuté půjčky lze použít pouze k přímé úhradě účelu, který byl dohodnut ve smlouvě o půjčce.

Jestliže dojde ke skončení pracovního nebo služebního poměru, je půjčka splatná nejpozději do šesti měsíců ode dne jeho skončení, pokud není ve smlouvě o půjčce stanoveno jinak.

Půjčky nelze poskytnout na úhradu nákladů, které již byly kryty půjčkou nebo úvěrem od bank nebo poboček zahraničních bank nebo jiné osoby. Půjčku nelze dále poskytnout na vypořádání společného jmění manželů, vypořádání dědiců a jiné majetkoprávní vypořádání.

Problémem však je skutečnost, že při doslovné aplikaci zákona o daních z příjmů vyplývá, že si bytové účely definuje ZDP sám, a to v § 15 odst. 3 věnovaném odečtu úroků z hypotečních úvěrů od základu daně. Definice tam uvedená však výslovně platí pro celý zákon. Měla by tedy mít přednost před definicí bytových účelů uvedených ve vyhlášce o FKSP. Bytovými účely se pro účely ZDP rozumí:

  1. "výstavba bytového domu, rodinného domu, bytu podle zvláštního právního předpisu nebo změna stavby,
  2. koupě pozemku, pokud na něm bude postavena stavba uvedená v písmenu a) s využitím úvěru na financování bytových potřeb, za předpokladu, že na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby podle písmene a) do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy a koupě pozemku v souvislosti s pořízením bytové potřeby uvedené v písmenu c),
  3. koupě bytového domu, rodinného domu včetně rozestavěné stavby těchto domů nebo bytu, nebo bytu podle zvláštního právního předpisu,
  4. splacení členského vkladu nebo vkladu právnické osobě jejím členem nebo společníkem za účelem získání práva nájmu nebo jiného užívání bytu nebo rodinného domu,
  5. údržba a změna stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu a bytů v nájmu nebo v užívání,
  6. vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nebo vypořádání spoludědiců v případě, že předmětem vypořádání je úhrada podílu spojeného se získáním bytu, rodinného domu nebo bytového domu,
  7. úhrada za převod členských práv a povinností družstva nebo podílu na obchodní společnosti uskutečněná v souvislosti s převodem práva nájmu nebo jiného užívání bytu,
  8. splacení úvěru nebo půjčky použitých poplatníkem na financování bytových potřeb uvedených v písmenech a) až g)."

Příklad 6

Firma HHH, s. r. o, se rozhodla ze sociálního fondu svému zaměstnanci panu Poláčkovi:

  1. poskytnout nepeněžní dar k jeho dvanáctiletému působení ve firmě v hodnotě 1.700 Kč,
  2. poskytnout mu bezúročnou půjčku na bytové účely ve výši 80.000 Kč. Pan Poláček ji celou využije na nákup bytového zařízení - nábytku.

V situaci popsané pod bodem a) by nebyla hodnota daru u pana Poláčka od daně ze závislé činnosti osvobozena, protože zákon o daních z příjmů výslovně požaduje, aby pro uplatnění osvobození byl dar poskytnut za obdobných podmínek, která jsou uvedena ve vyhlášce o FKSP (zmíněná vyhláška uvádí nepeněžní dary až po dvaceti letech práce pro firmu a pak vždy po dalších pěti letech).

Naopak v případě dle bodu b) je výklad daleko problematičtější, protože zde zákon pojem „za obdobných podmínek, která jsou uvedena ve vyhlášce o FKSP“ neobsahuje:

  1. Zjevně nedochází k dodržení pravidel daných vyhláškou o FKSP (půjčka na bytové zařízení nesmí přesáhnout 50.000 Kč). To ale v daném případě z daňového hlediska není podstatné.
  2. ZDP si pojem „bytové účely“ definuje pro potřeby celého zákona sám v § 15 odst. 3. Ten však pojem bytové zařízení vůbec neobsahuje.
  3. Při restriktivním výkladu bychom došli k tomu, že nelze v daném případě u pana Poláčka použít jakékoli osvobození, protože nejde o půjčku na bytové účely ve smyslu ZDP.
  4. Stejně by se postupovalo v případě, kdyby pan Poláček byl zaměstnancem instituce, která vytváří FKSP, a to i v případě, kdy by půjčka byla nižší než zmíněných 50.000 Kč, které stanovuje vyhláška o FKSP. ZDP totiž v takovém případě hovoří sice u limitů platných pro osvobození půjčky na bytové účely o půjčce z FKSP (v daném případě splněno), ale na bytové účely (zde ale nehovoří o bytových účelech dle vyhlášky o FKSP, tím pádem platí definice bytových účelů daná § 15 odst. 3 ZDP, kde se bytové zařízení nevyskytuje).

Co to je „tíživá finanční situace“?

Vyhláška o FKSP hovoří o tom, že na základě písemné smlouvy lze zaměstnancům poskytnout k překlenutí tíživé finanční situace bezúročnou půjčku nejvýše 20.000 Kč nebo 50.000 Kč v případech postižení živelní pohromou, ekologickou nebo průmyslovou havárií na územích, na kterých byl vyhlášen nouzový stav, se splatností do 5 let od uzavření smlouvy o půjčce. Při skončení pracovního nebo služebního poměru je půjčka splatná nejpozději do šesti měsíců ode dne jeho skončení, pokud není ve smlouvě o půjčce stanoveno jinak.

Účtování

Použité účty:

211-Pokladna

221-Bankovní účty

331-Zaměstnanci

335-Pohledávky za zaměstnanci

342-Ostatní přímé daně

423-Statutární fondy

427-Ostatní fondy

662-Úroky

Co je obvyklá výše úroku?

Jak již bylo výše naznačeno, pokud je půjčka poskytnuta za výhodnějších podmínek, než by byla „obvyklá“ výše úroku, je vzniklý rozdíl nutno chápat jako nepeněžní příjem ke zdanění.

Obvyklá výše pro účely příjmů ze závislé činnosti není 140 % diskontní sazby České národní banky platné v den uzavření smlouvy, tak jak tomu např. dlouhá léta bylo v případě půjček v rámci „obchodních“ vztahů. Zde by připadala v úvahu obvyklá výše úroku z půjček běžných komerčních bank poskytovaných na obdobné účely, na které je využil zaměstnanec.

Půjčky k překlenutí tíživé finanční situace se poskytují v hotovosti v souladu s rozpočtem fondu.

I zde je situace v definicích podobně problematická - ZDP nikde nehovoří o tom, že by se firmy, které poskytnou zaměstnanci výhodnou půjčku na překlenutí tíživé situace, musely řídit pravidly pro tuto půjčku danými vyhláškou o FKSP. ZDP obsahuje pouze limity 20.000 Kč (resp. 200.000 Kč v případě živelné pohromy) a další pravidla již nestanovuje.

Lze tedy shrnout, že instituce podléhající vyhlášce o FKSP budou muset pravidla této vyhlášky dodržet, ne však z důvodů daňových, ale proto, že ve „státní“ sféře jsou pravidla pro poskytování půjček daná právě zmíněnou vyhláškou.

Naopak, ostatní subjekty, které vyhlášce o FKSP nepodléhají, bude v tomto případě zajímat pouze ZDP, tedy nutnost poskytnutí půjčky ze sociálního fondu či ze zisku po zdanění a dodržení finančního limitu pro osvobození. Pojem „tíživá finanční situace“ pak není dále v ZDP nijak konkrétně definován a vyhlášku o FKSP není důvod použít. Bude tedy zřejmě záležet na zaměstnavateli, jak situaci zaměstnance vyhodnotí.

Příklad 7

Firma poskytla svému zaměstnanci bezúročnou půjčku v hotovosti, přičemž nebyl specifikován účel použití této půjčky zaměstnancem. Paní účetní se podívala na internetové stránky České spořitelny a zjistila, že ta má ve své nabídce tzv. hotovostní úvěr - bezúčelový úvěr vyplácený klientovi v hotovosti nebo na jeho účet sloužící na pořízení jakéhokoliv druhu zboží, služeb, na úhradu závazků k jiným osobám apod. Použití půjčených prostředků se nesleduje. Úroková sazba dle sazebníku spořitelny činí min. 8 %.

Tuto sazbu bude možno chápat jako „obvyklou“ (samozřejmě je možno vzít v úvahu i sazebníky jiných bank).

Problematická místa zákona:

Je neexistující úrok vůbec příjmem ke zdanění?

Při styku s finančními orgány je vysoce pravděpodobné, že budou postupovat způsobem, který je popsán v předcházejícím textu, tedy zdaňovat jako „nepeněžní“ příjem.

Za úvahu ale stojí i zamyslet se nad judikátem Nejvyššího správního soudu 1 Afs 106/2004-57 ze dne 28. dubna 2005.

I když se netýkal „zaměstnaneckých“ vztahů ani daně ze závislé činnosti (šlo o daň darovací), řešil otázku důležitou i pro námi sledovanou oblast, tedy zda v případě, kdy obdržíme bezúročnou půjčku, kterou pochopitelně musíme vrátit, dostáváme tím, že nemusíme hradit úroky, „něco navíc“. (V řeči daně darovací bychom to nazvali jiným majetkovým prospěchem podléhajícím zdanění.)

Soud v daném případě došel k názoru, že občanský zákoník upravuje smlouvu o půjčce tak, že nespojuje s vrácením věci plnění nad rámec hodnoty věci půjčené. Věřiteli se má dostat po dohodnuté době vrácení věcí stejného druhu a množství, jaké byly dlužníkovi půjčeny, a žádná ze stran smlouvy tak nemá ze smluvního vztahu získat majetkovou výhodu či na něm tratit; jen jestliže v rámci dovolené smluvní volnosti strany sjednají úplatu, má věřitel právo na majetkovou výhodu z tohoto právního úkonu v podobě úroku či většího množství nebo kvality vrácené věci.

Jestliže tedy strany smlouvy sjednají smlouvu o půjčce, aniž by současně dohodly úplatu, nezakládá takový právní úkon dlužníkovi majetkový prospěch, neboť do obsahu smlouvy vtělily zákonem předvídaný stav, který, bez modifikace formou dovolené úplaty, nepředpokládá protiplnění, ale ani majetkový prospěch žádné ze stran smlouvy. Věřitel není na svém majetku zkrácen a ani se nevzdává něčeho, čím by měl svůj majetek zmnožit, dlužníkův majetek (při splnění závazku) se nezvětší a nedostal ani nic, za co by měl úplatu poskytnout. Skutečnost, že zákon dovoluje úplatu sjednat (a dovoluje tak věřiteli získat ze smlouvy o půjčce majetkový prospěch) nečiní ze smlouvy o půjčce smlouvu, která by, při absenci takového ujednání, zakládala, a to bezúplatně, majetkový prospěch dlužníka.

V případě, že daňový subjekt nebude souhlasit se zdaněním „nadlimitních“ půjček, bude se pravděpodobně snažit argumentovat v duchu výše uvedeného judikátu. Je však třeba zdůraznit, že se s jeho obsahem musí zacházet nadmíru opatrně, tím spíše, že zatím není podobných judikátů k dispozici více a jedná se i o jinou daň a jiný vzájemný vztah subjektů.

Těžko jej tedy v této chvíli označit za univerzální metodu řešení, která by jednoznačně označila zdaňování „nadlimitních“ bezúročných či nízkoúročených půjček za protiprávní. K tomu by bylo potřeba více jednoznačných judikátů.

Problém bezúročné půjčky u společníků, kteří nevykonávají práci pro společnost

Zatímco u společníků, kteří vykonávají práci pro společnost, je příjem za tuto práci příjmem ze závislé činnosti, a tudíž podléhá obdobným pravidlům jako příjmy „běžných“ zaměstnanců, poněkud složitější situace je u společníků, kteří práci pro společnost nevykonávají a obdrží bezúročnou nebo zvýhodněnou půjčku. Tuto situaci ZDP jednoznačně neřeší, takže teoreticky v úvahu připadá několik variant:

  1. posuzovat i v těchto případech zvýhodnění ve formě nulového či nízkého úroku jako příjem ze závislé činnosti s postupem popsaným v předcházejících částech tohoto příspěvku,
  2. vycházet z toho, že do legislativní zkratky „zaměstnanec“ dle § 6 ZDP se vejde jen společník s příjmy za práci pro společnost a pokud pro společnost nepracuje, nemůže spadat pod pravidla zdaňování daná § 6 ZDP. V takovém případě pak ale není možno aplikovat žádná osvobození daná zmíněným § 6, nešlo by tedy osvobodit ani do výše uvedených limitů daných např. pro bytové účely, tíživé finanční situace apod.,
    • 2.1 zároveň by opět na pořad dne přišlo řešení otázky, zda jde o nepeněžní příjem, pokud by se dospělo k názoru, že ano, pak by zřejmě šlo o příjem dle § 10 zákona o daních z příjmů - ostatní příjmy, protože § 8 věnovaný příjmům z kapitálového majetku počítá spíše s „reálnými“ úroky, tedy zejména s přijatými úroky z vkladů apod., nikoli s nehrazenými z bezúročných půjček. § 10 však tento druh příjmu konkrétně nejmenuje, je však „shrnovací“ - patří sem všechny příjmy, které nespadají pod § 6-9,
    • 2.2 jinou variantou je chápat „nulový“ úrok jako jiný majetkový prospěch podléhající dani darovací. (Do předmětu daně darovací nepatří mj. příjmy, které podléhají zdanění daní z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, takže u půjček „běžným“ zaměstnancům jsme s daní darovací neuvažovali.)

V oblasti „jiného majetkového prospěchu“ u bezúročných půjček však zuří letitý boj mezi Ministerstvem financí, které tradičně zdaňovat chtělo, a poplatníky na druhé straně, které vyústilo ve výše uvedený judikát. Situaci dále komplikuje fakt, že v mezidobí po vydání tohoto judikátu došlo k mírné úpravě formulace jiného majetkového prospěchu v zákoně o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, která sílu uvedeného rozsudku částečně oslabuje, novější judikatura však zatím není k dispozici.

Dle mého názoru by dané situaci u bezúročných půjček „nepracujícím“ společníkům odpovídala nejvíce varianta 2.2, pochopitelně včetně boje za nezdaňování daní darovací popsaného v citovaném judikátu.

Shrnutí

Z textu zákona je zřejmé, že zákonodárce stanovuje pro bezúročné půjčky či půjčky s úrokem nižším než obvyklým konkrétní limity s úmyslem v případě jejich překročení uplatnit daň z příjmů ze závislé činnosti. Proto může být poněkud nebezpečné vyhýbat se zdanění v případě překročení popsaných částek a účelů, přesto daná úprava není zcela jednoznačná a není možno vyloučit úspěch v případných soudních sporech.


Komerční sdělení

Klíčová slova