Příjmy z kapitálu jsou sice v praxi poměrně časté, ovšem poplatníci z řad fyzických osob se jejich zdaněním nemusí příliš zabývat. V drtivé většině případů se totiž o jejich zdanění musí postarat subjekt, který jim tyto příjmy vyplácí. Takže k řešení v rámci daňového přiznání poplatníků zbývají zpravidla pouze úroky z poskytnutých půjček a příjmy z kapitálového majetku ze zdrojů v zahraničí.
U fyzických osob je předmětem daně z příjmů obecně pět druhů příjmů:
Každý z těchto příjmů po případném zohlednění souvisejících výdajů tvoří dílčí základ daně (DZD), pro který platí více či méně odlišná daňová pravidla. Teprve souhrn všech dílčích základů daně představuje základ daně z příjmů dotyčné fyzické osoby. Většina poplatníků samozřejmě nemá všech pět druhů příjmů současně (v jednom zdaňovacím období) a návazně všech pět dílčích základů daně, ale obvykle jeden nebo dva. Pouze u dvou druhů příjmů - z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti a z pronájmu - mohou mít vyšší výdaje než příjmy za následek daňovou ztrátu, o kterou lze snížit úhrn ostatních dílčích základů daně, ovšem s výjimkou příjmů ze závislé činnosti.
Souběh více druhů příjmů
Paní Lenka je zaměstnána u jedné firmy, od níž dostává příjem ze závislé činnosti. Drobně podniká jako pojišťovací zprostředkovatel, za což dostává od pojišťoven provizi, která je příjmem z podnikání. Část vydělaných peněz uložila na termínový účet u kampeličky, z něhož v podobě úroků získává příjem z kapitálového majetku. Zděděný byt po otci opravila a pronajímá studentům, přičemž z pronájmu vykázala daňovou ztrátu (výdaje byly vyšší než příjmy). A konečně ještě paní Lenka měla také příjem z prodeje chaty, kterou rovněž zdědila po svém tatínkovi, což představuje ostatní příjem.
Zjednodušené schéma výpočtu daňové povinnosti fyzické osoby v daňovém přiznání (viz s. 3). Odkazy na paragrafy směřují do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).
Přes široký záběr příjmů podléhajících dani z příjmů fyzických osob (DPFO) existuje řada výjimek, kdy ten který konkrétní příjem v Česku zdaněn nebude, a to ze tří možných důvodů:
Ostatní příjmy českých daňových rezidentů pak podléhají zdanění v Česku, přičemž některé druhy příjmů zdaňuje přímo osoba, která je vyplácí (plátce příjmu alias plátce daně) tzv. konečnou srážkovou daní. Ani tyto příjmy proto poplatník již neuvádí do svého daňového přiznání k DPFO.

Za příjmy z kapitálového majetku se pro účely DPFO považují následující druhy příjmů, a to za podmínky, že se nejedná o příjmy ze závislé činnosti (zdaňují se dle § 6 ZDP) ani o příjmy z podílu společníků v. o. s. a komplementářů k. s. na zisku (zdaňují se jako příjmy z podnikání podle § 7 ZDP):
Co je příjmem z kapitálového majetku
Pan Antonín podniká jako advokát a utržené peníze z valné části investuje na kapitálovém trhu. Na burze koupil akcie, které mu vedle průběžného zhodnocování každoročně přinášejí dividendy, dále drží několik státních a bankovních dluhopisů, z nichž inkasuje úrokové příjmy, známému poskytl peněžní půjčku s přátelským úrokem a nějakou část peněz ponechal na termínovaném účtu. Od klienta, který mu včas neuhradil odměnu za právní služby po soudní tahanici, dostal mj. i úrok z prodlení.
Všechny tyto příjmy pana Antonína jsou v kategorii příjmů z kapitálového majetku. Nic na tom nezmění ani ta případná okolnost, že by zdroje těchto kapitálových příjmů zahrnul do obchodního majetku, tedy kdyby o nich účtoval nebo je evidoval v daňové evidenci pro účely svého podnikání. Příjem z kapitálového majetku zde má totiž přednost před příjmy z podnikání (vyjma výše zmíněného podílu na zisku společníka v. o. s. a komplementáře k. s.). Související výhodou tak je, že tyto příjmy se nezahrnují do vyměřovacích základů pro účely výpočtu pojistného na sociální a zdravotní pojištění.
Co není příjmem z kapitálového majetku
Patrik je studentem ekonomické vysoké školy, a tak aby si v praxi ověřil školní znalosti, koupil 50 kusů akcií ČEZ, a. s., které po dvou měsících s mírným ziskem prodal. Protože nejde o příjem z držby finančního majetku ale z jeho prodeje, nespadá mezi příjmy z kapitálového majetku, ale jedná se o ostatní zdanitelné příjmy podle § 10 ZDP. Pouze v případě, že by Patrik podnikal a předmětné akcie zahrnul do obchodního majetku pro účely svého podnikání (tj. o nich účtoval nebo vedl daňovou evidenci - což je ale v praxi zcela výjimečné pro převažující daňovou nevýhodnost), tak by se jednalo o příjem z podnikání podle § 7 ZDP, který má přednost před ostatními příjmy podle § 10 ZDP.
Obdobně ani příjmy z převodu (prodeje) jiných cenných papírů - podílových listů, dluhopisů, směnek atd. - anebo z majetkové účasti Patrika na s. r. o. (k. s. nebo družstvu) nepatří mezi příjmy z kapitálového majetku, ale opět zpravidla do ostatních příjmů podle § 10 ZDP, případně mezi příjmy z podnikání podle § 7 ZDP. Pokud by přitom byly naplněny podmínky pro osvobození dle § 4 ZDP, tak by již tyto příjmy pochopitelně zdanění nepodléhaly a Patrik by je neuváděl ani do daňového přiznání.
Naproti tomu, kdyby Patrik např. státní nebo bankovní dluhopis neprodával a počkal si až na jeho splatnost, byl by příjem od emitenta dluhopisu v kategorii příjmů z kapitálového majetku. Nešlo by zde totiž o příjem z převodu cenného papíru, ale o poslední příjem plynoucí z jeho držby. Příjmem z kapitálového majetku je nezvykle také příjem z prodeje předkupního práva na cenné papíry, tedy například z prodeje tzv. prioritního dluhopisu s přednostním právem na upsání akcií (§ 160 OBZ).
Ještě než se podíváme na pravidla zdanění příjmů z kapitálového majetku, uvedeme si alespoň ve stručnosti nejsnazší a zajisté nejpříjemnější variantu - když jde o příjem osvobozený od DPFO [viz § 4 odst. 1 písm. g), l), s), v), y), zh) a zm) ZDP]. Tyto příjmy poplatník neuvádí do daňového přiznání, ale současně je vyloučeno uplatnit jako daňové výdaje náklady související s těmito příjmy:
Pokud příjem z kapitálového majetku je předmětem české daně z příjmů a není osvobozen od zdanění, pak zpravidla bude nějakým způsobem zdaněn. Podmiňovací způsob je zde namístě, neboť u fyzických osob kvůli administrativnímu ulehčení platí jisté zvýhodnění. To spočívá v tom, že se poplatník vyhne zdanění příjmů elegantně tím, že nebude muset podat daňové přiznání k DPFO. Konkrétně u zdanitelných příjmů z kapitálového majetku k tomu může dojít ve dvou případech:
Pokud by ovšem poplatník podával daňové přiznání - ať už dobrovolně nebo povinně na výzvu správce daně, tak by tato výhoda nezdanění podlimitních příjmů např. z kapitálového majetku (15.000 Kč, resp. 6.000 Kč za rok) padla a bylo by nutno přiznat ke zdanění i jakkoli drobné příjmy.
Do přiznání se kromě příjmů, které nejsou předmětem daně nebo které jsou osvobozeny, dále nezahrnují ani příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. A právě u příjmů z kapitálového majetku tento způsob „konečného“ zdanění zcela převažuje. Což je hlavním důvodem toho, že zdanění těchto příjmů většina lidí prakticky neřeší, protože jej ani „nevidí“ a nemůže ani nijak ovlivnit. Starost o řádné zdanění přechází na plátce těchto příjmů (plátce daně) a poplatník (příjemce) tyto příjmy již neuvádí do přiznání ani neoznamuje zaměstnavateli pro účely ročního zúčtování záloh.
Princip metodiky srážkové daně z příjmů na příkladu úroků z běžných účtů občanů:

Poplatník obdrží příjem již po zdanění a nemusí se u něj daní z příjmů nijak zaobírat, což a priori snižuje riziko jejich chybného postupu. Pro plátce daně (který je současně plátcem příjmů) nepředstavuje sražení daně nijak složitou záležitost. A správce daně má značně usnadněnou práci, protože splnění daňové povinnosti všech tisíců klientů (poplatníků) banky jednoduše prověří přímo u banky (plátce daně), a za případné prohřešky postihne rovněž přímo tuto banku. Nespornou výhodou pro stát je, že tento daňový výnos získá poměrně rychle od výplaty úroků, takže nemusí čekat na inkaso až do termínu pro podání daňového přiznání v dalším roce.
Plátce daně má u srážkové daně z příjmů z kapitálového majetku pět stěžejních daňových povinností:
Teprve ve zbytkovém případě - příjmy z kapitálového majetku podléhají dani z příjmů, nejsou osvobozené od daně ani nepodléhají srážkové dani - je starostí samotného poplatníka jejich řádné zdanění. A to v rámci daňového přiznání k DPFO, kde všechny tyto příjmy (po případném snížení o daňové výdaje) uvede jednou souhrnnou částkou do řádku 38 - Dílčí základ daně podle § 8 ZDP.
Režim zdanění příjmů z kapitálového majetku (§ 8 ZDP) ze zdrojů v Česku zjednodušeně shrnuje tabulka, přičemž označení druhů příjmů odpovídá jejich výše zavedenému označení.

Poznámky:
Zdanění příjmů z kapitálového majetku fyzické osoby
Pan Tomáš měl v roce 2009 vedle příjmů z podnikání 1 milion Kč a s nimi souvisejících daňových výdajů 600.000 Kč dále ještě pět druhů příjmů z kapitálového majetku:
Poplatník má tedy dva dílčí základy daně z příjmů:
Základ daně pana Tomáše za rok 2009 tedy činí 472.000 Kč.
Dále jej bude standardními postupy snižovat o nárokované nezdanitelné částky (např. za poskytnuté dary, zaplacené úroky z úvěru na financování bytové potřeby, pojistné na soukromé životní pojištění) a o položky odčitatelné od základu daně (např. o staré daňové ztráty z podnikání). Načež vypočte daň, kterou pak bude opět obvyklými postupy snižovat o nárokované slevy na dani a daňové zvýhodnění na vyživované děti.
Režim výpočtu srážkové daně je poměrně nudnou starostí plátců daně, se dvěma výjimkami.
Dávka penzijního připojištění se státním příspěvkem se považuje za základ daně po snížení o zaplacené příspěvky a o státní příspěvky na penzijní připojištění. Jde-li o penzi, rozloží se tyto příspěvky rovnoměrně na vymezené období pobírání penze. Není-li období pobírání penze vymezeno, stanoví se jako střední délka života účastníka podle úmrtnostních tabulek Českého statistického úřadu v době, kdy penzi začne poprvé pobírat. Jednorázové vyrovnání nebo odbytné se pro zjištění základu daně nesnižuje o příspěvky zaplacené penzijnímu fondu zaměstnavatelem za zaměstnance po 1. lednu 2000. Zjevnou nevýhodu jednorázového vyrovnání a odbytného dále prohlubuje daňová sazba, která v těchto případech činí plných 25 % namísto obvyklých 15 %, jimiž jsou zdaňovány pravidelné penze.
Plnění ze soukromého životního pojištění se považuje za základ daně po snížení o zaplacené pojistné. U plnění ve formě dohodnutého důchodu (penze) se považuje za základ daně plnění z pojištění snížené o zaplacené pojistné, rovnoměrně rozdělené na období pobírání důchodu. Není-li období pobírání důchodu vymezeno, stanoví se jako střední délka života účastníka podle úmrtnostních tabulek Českého statistického úřadu v době, kdy důchod začne poprvé pobírat. Odbytné se pro zjištění základu daně nesnižuje o příspěvky zaplacené zaměstnavatelem za zaměstnance po 1. lednu 2001.
Pojištění pro případ dožití
Paní Mrtvá je pojištěna pro případ dožití se věku 55 let, přičemž je sjednáno, že od tohoto věku jí bude vyplacena jednorázově částka 720.000 Kč nebo bude pobírat měsíčně 3.000 Kč. Střední délka života podle statistického úřadu při zahájení pobírání penze je např. 75 let a paní Mrtvá vložila do svého životního pojištění 400.000 Kč, dalších 80.000 Kč zaplatil v její prospěch zaměstnavatel.
Příjem z kapitálového majetku plynoucí do společného jmění manželů ze zdroje, který:
Příjmy z kapitálového majetku manželů
Manželé Novákovi mají 5 druhů příjmů z kapitálového majetku patřící do daňového přiznání, přičemž rozsah svého společného jmění manželů nijak neomezili ani nerozšířili úkonem před notářem.
Pokud příjmy z kapitálového majetku plynou rezidentovi Česka ze zdrojů v zahraničí, jsou nesnížené o výdaje základem daně a poplatník je musí uvést do přiznání k DPFO v Česku. Opět jen příjmy z prodeje předkupního práva na cenné papíry se snižují o pořizovací cenu předkupního práva (minimálně na 0 Kč). Přičemž v souladu se smlouvou o zamezení dvojího zdanění uplatní při zdanění v Česku odpovídající daňovou metodu (zpravidla prostý zápočet daně zaplacené ve státě zdroje).
Jestliže příjmy z kapitálového majetku plynou daňovému nerezidentovi ze zdrojů na území České republiky, jsou předmětem zdanění v Česku podle § 22 ZDP a s přihlédnutím k omezení práva na zdanění a sazby daně podle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Zpravidla podléhají v Česku srážkové dani (§ 36 odst. 1 ZDP). Pro rezidenty z jiných států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru ale od roku 2009 nemusí jít o konečné řešení. V souladu s § 36 odst. 7 ZDP totiž mohou takto zdaněné příjmy zahrnout do přiznání v České republice a sraženou daň započíst na svou daňovou povinnost z příjmů ze zdrojů na území Česka a případný přeplatek na dani jim bude českým správcem daně vrácen.
Společným znakem mezinárodního zdanění příjmů ze zahraničí z investovaného kapitálu - zejména z akcií a jiných podílů zahraničních firem a z poskytnutých úvěrů a půjček - ve formě dividend (podílů na zisku) a úroků je omezení práva státu zdroje na jejich zdanění (zvláště u úroků jde snížení daně ve státě zdroje často až na nulu). Dochází tak k dělení daňového výnosu mezi veřejné rozpočty obou dotčených smluvních států.
Příjmy z dividend ze zahraničí
Paní Olga z České republiky je podílníkem kapitálové společnosti ve Francii. Valná hromada rozhodla, že paní Olze náleží 10.000 EUR podílu na zisku. Tyto příjmy obecně podléhají ve Francii srážkové dani u zdroje například ve výši 25 %. Podle Smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené mezi Českou republikou a Francií ale má česká rezidentka nárok na zvýhodněnou sazbu francouzské daně 10 %.
Přesto bude muset francouzská společnost srazit plných 2.500 EUR, takže se paní Olga může těšit jen ze zdaněných 7.500 EUR. Problém je totiž v tom, že Francie uplatňuje tzv. refundační systém, kdy nejprve je nerezidentovi vždy sražena plná daň podle národního daňového zákona, bez ohledu na Smlouvu. A teprve následně může nerezident doložit a prokázat rezidenci ve smluvním státě vyplněním oficiálního formuláře a potvrzením vydaným jeho daňovým úřadem. Bude-li vše v pořádku, poukáže francouzský daňový úřad přeplatek na sražené dani poplatníkovi, v našem případě vyplatí 1.500 EUR.
Ze zmíněné daňové Smlouvy mezi Českem a Francií dále vyplývá, že Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny ve Francii, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené ve Francii. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, jež poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněny ve Francii.
Neboli stručně řečeno, dividendu z Francie paní Olga sice musí zahrnout do daňového přiznání v Česku, ale uplatní si tzv. prostý zápočet francouzské daně na českou daňovou povinnost. K čemuž využije přílohu č. 3 přiznání k DPFO. Započíst přitom může pouze daň, kterou Smlouva umožňuje Francii zdanit, tedy 1.000 EUR (po přepočtu na českou měnu). Pro srovnání dodejme, že lépe je na tom naopak francouzský občan, který se stane podílníkem kapitálové společnosti usídlené v České republice. Protože Česko uplatňuje jednodušší automatický systém zdaňování nerezidentů ze smluvních států, obdrží Francouz např. ze stejného hrubého podílu na zisku 10.000 EUR plných 9.000 EUR, protože česká firma může ihned postupovat podle Smlouvy s Francií, tedy francouzskému rezidentovi srazit maximální základní sazbu 10 %. Třebaže by jinak uplatnila v souladu s českým § 36 odst. 1 ZDP obecnou srážkovou daň u zdroje příjmů ve výši 15 %.