Autor Petr Gola

Zaměstnanci platí na důchodovém pojištění více než OSVČ. Zvýšení důchodového pojištění pro OSVČ však není řešením. Vždyť OSVČ mají podstatně nižší důchody než zaměstnanci.

Během posledních let většina evropských zemí zvýšila daňové sazby. Především DPH se zvýšila v některých zemích i opakovaně. Přesto celkové daňové zatížení v Evropě příliš nestouplo. Jak to?

V posledních měsících se můžeme v médiích dočíst, že výdajové paušály jsou v současné době nejštědřejší ve své historii a je potřeba je snížit. Nakonec pravděpodobně zůstanou výdajové paušály ve stejné výši, dojde však k omezení uplatnění daňových slev při využití paušálu. Nejvýhodnější však byly pro mnohé OSVČ výdajové paušály v letech 2006 a 2007. Proč?

Přestože pravděpodobně dopadnou změny u výdajových paušálů pro OSVČ lépe, než se původně předpokládalo, pořád si řada OSVČ daňově značně pohorší. Nejvíce si pohorší podnikatelé a živnostníci s manželkou na rodičovské dovolené s malým dítětem.

Výdajové paušály doznají pravděpodobně změny. Možností je ve hře několik. Která varianta by byla výhodnější? Ponechání paušálu a nemožnost uplatnit daňovou slevu nebo snížení pauášálu na úroveň roku 2004 a ponechání daňových slev.

V posledních letech stoupá počet různých dotací z nejrůznějších fondů. Osobně se mi to nelíbí. Dotace totiž znamená, že někdo je zvýhodňován na úkor druhého. Kdo čerpá dotaci je zvýhodněn oproti tomu, kdo dotaci nečerpá. Vysoké dotace zbytečně zvyšují daňové zatížení.

Přestože máme v Česku zavedenou jednotnou 15% sazbu daně z příjmu fyzických osob, tak ve skutečnosti máme dvě sazby daně z příjmu. Jednu pro zaměstnance a druhou pro OSVČ. Když už je zavedena rovná sazba daně z příjmu, tak by měla platit pro všechny.

Všechny vyspělé země světa musí snižovat státní zadlužení. Česko není výjimkou. Snižování státních výdajů nestačí. Mnohé povinné výdaje se nedají navíc tak lehce snížit. Proto vyspělé země světa zvyšují i daňové sazby. Ale opatrně. Vyšší daňové sazby nemusí znamenat vyšší daňový výnos.

Průměrná mzda za rok 2011 činila dle zprávy Českého statistického úřadu 24 319 Kč. Porovnávat naší mzdu pouze dle průměrné mzdy je však hodně nepřesné. Mnoho zaměstnanců je zbytečně rozzlobených. Je potřeba sledovat další ukazatele. Jaké a proč?

V Česku se daň z příjmu odvádí ze superhrubé mzdy. To je v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi výjimečné. Standardně se ve světě vypočítává daňová povinnost z hrubé mzdy. Protože pro rok 2012 klesl strop pro odvod sociálního pojištění, tak odvedou zaměstnanci se statisícovými příjmy měsíčně méně na dani z příjmu.

Snižování státního dluhu si žádá omezovat státní výdaje a současně naplnit daňovou pokladnu. Zvýšení daňových sazeb přitom automaticky neznamená, že se zvýší daňový výnos státu. Aby se nezhoršovaly ekonomické podmínky, tak je zvyšování daní nutné provádět velmi opatrně.

Význam daně z přidané hodnoty pro státní pokladnu roste ve všech členských zemích EU. Daňový výnos z DPH spolu s příjmy z pojistného je zpravidla nejdůležitějším „daňovým příjmem“. Sazby DPH přitom v zemích EU v posledních letech stoupají.

Celkové daňové zatížení měřeno poměrem daňových příjmů oproti hrubému domácímu produktu se v členských zemích OECD pohybuje od 17,5 % v Mexiku po 48,2 % v Dánsku. Průměr za všechny členské země OECD činí 34,8 %, což je přesně míra zdanění v Česku. I přes nízkou 15% rovnou sazbu daně z příjmu je celkové zdanění v Česku průměrné.

Všechny vyspělé země finančně podporují mladé rodiny. Formou přídavků na děti, porodného či jiných dávek. Nejvýhodnější a nejlevnější je však nižší zdanění pro rodiny s dětmi. Zvýšení daňového zvýhodnění pro rok 2012 je proto určitě správné. Umím si představit i vyšší daňové zvýhodnění, které by nahradilo všechny ostatní dávky.