Nákladní vozidlo a vyměření daně

Z odůvodnění: Pokud stěžovatel namítá, že žalovaný úřad se vůbec jeho námitkami v odvolání uplatňovanými nezabýval a odvolání nevyřídil, jest námitka ta zřejmě bezdůvodná. Stěžovatel vznesl v odvolání v podstatě vlastně jedinou námitku, totiž že pro posouzení otázky, zda jest automobil, používaný střídavě k dopravě osob a nákladů, zdaniti dle sazby, stanovené pro nákladní automobily, jest rozhodujícím toliko účel používání vozidla. Námitkou tou vypořádal se žalovaný úřad v naříkaném rozhodnutí a uvedl jak skutkové momenty, z nichž věc posuzoval, tak zákonné předpisy, o které se při svém rozhodování opřel, a vyřídil tím odvolání strany. Pokud jde o věc samu, domáhal se stěžovatel v řízení správním toho, aby jeho automobil vzhledem k tomu, že jest používán střídavě k dopravě zboží a osob, byl zdaněn podle § 11 (1) č. 4 zákona č. 116/27 Sb. sazbou, stanovenou v č. 3 pododst. 2 téhož paragrafu pro nákladní automobily. Podle § 11 (1) č. 21 pododst. 2 vypočte se při nákladních automobilech roční daň podle váhy a únosnosti vozidla. Jsou tedy tyto dvě veličiny podkladem pro vyměření daně. Paragraf 16 citovaného zákona stanoví pak, že tuzemská vozidla jest v určené tam lhůtě ohlásiti u vyměřujícího úřadu, aby zjistil, zda daň byla správně zaplacena, nebo že poplatník jest od ní osvobozen, dodávaje, že vzor přihlášky ustanoví vládní nařízení. Z předpisů těch plyne, že poplatník, domáhá-li se zdanění vozidla podle určité sazby, stanovené pro nákladní automobily. musí úřadu podati podklady, aby mohl správnost vyměření daně přezkoumati. ...