Jak známo, v praxi daňové správy se již řadu let běžně vyskytují pověření vydaná finančními ředitelstvími, jejichž účelem je pověřit jiného než místně příslušného správce daně k provedení daňové kontroly u vybraného subjektu. Na základě tohoto pověření je pak specializovaným útvarem daňová kontrola provedena. Jsem toho názoru, že v řadě případů se jedná o daňové kontroly, jejichž nezákonnost je založena nesprávným výkladem a aplikací ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech (dále též „ZÚFO“).
Za typický vezměme tento postup: Finanční ředitelství vydá písemnost označenou jako „Pověření“, kterou adresuje určitému finančnímu úřadu. V tomto neodůvodněném pověření přikáže nadřízený orgán místně nepříslušném
I když je zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen "ZSDP"), jediným procesním daňovým zákonem platí, že ve smyslu jeho § 97 je zákonem subsidiárním, který se používá pouze tehdy, jestliže zvláštní daňový zákon nestanoví jinak. Termín "zvláštní daňový zákon" je třeba chápat tak, že jde o takový zákon, který reguluje právní vztahy týkající se všech těch plateb, které jsou zahrnuty do legislativní zkratky "daň" dle ustanovení § 1 odst. 1 ZSDP. Přednost před obecnou úpravou daňového řízení tedy má úprava zvláštní, obsažená v hmotněprávních daňových předpisech, ale i úprava obsažená v zákoně o rozpočtových pravidlech, v zákonech o poplatcích, atd. Poslední dobou jsou tyto zvláštní daňové zákony buď významným způsobem novelizovány anebo jsou přijímány tyto zákony úplně nové. Jedním z jejich charakteristických rysů je ta skutečnost, že tyto obecně závazné právní předpisy obsahují více ustanovení procesního charakteru, nežli tomu bylo dříve. Otázkou je, zda jsou tato jejich procesní ustanovení jednoznačná a splnitelná a jaké vytvářejí předpoklady pro kvalifikovanou a zákonnou správu těch hmotněprávních daňových povinností, které jsou v těchto předpisech zakotveny.
Jedním z hmotněprávních předpisů, z jejichž aplikace dosud není dostatek poznatků, když navíc je v kompetenci celních orgánů, je zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen "ZSpD"). Ve smyslu § 320 odst. 1 písm. c) zákona
Českem prochází vlna doměrků na dani z převodu nemovitostí. Jde o případy převodu ideálních spoluvlastnických podílů na tzv. halových garážích, ke kterým se váže právo spoluvlastníka parkovat automobilem v prostoru vymezeného garážového stání. Správci daně mají pochybnosti o tom, zda při převodu spoluvlastnických podílů byly splněny podmínky pro osvobození nových staveb podle § 20 odst. 7 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen "zákon o trojdani"). Vycházejí při tom z právního názoru, který dále uvádím. Obvykle konstatují nesplnění podmínek pro osvobození a na základě toho doměřují. Podle mých informací jde o stovky doměrků v rozsahu daňové povinnosti v řádech mnoha desítek milionů korun. Protože jde o problematiku teoreticky i prakticky zajímavou a poučnou, věnuji jí následující článek.
V developerské praxi se setkáváme se třemi alternativami výstavby prostor a míst pro parkování. První alternativa se už příliš neužívá, ale stále existuje. Developer vystaví v domě řadu garáží - jednotek podle zákona č. 72/1994 S
Příspěvek navazuje na první část zveřejněnou v předchozím čísle, ve které byla daná problematika popsána z hlediska daně z příjmů. V této druhé části se zaměřím na některé aspekty dané problematiky z pohledu správy daní, DPH, daně silniční, daně z převodu nemovitostí a daně z nemovitostí. V textu je odkazováno také na některé kapitoly I. části.
5. Ostatní daně Je nutné zdůraznit, že výše popsaná právní fikce rozhodného dne (viz část 3. Zdaňovací období začínající rozhodným dnem přeměny a končící 31. 12. kalendářního roku, ve kterém byla přeměna zapsána do obchod
S daní z příjmů (resp. ze zisku) se v účetnictví setkáváme ve dvojí podobě - daň splatná a daň odložená. Zatímco výpočet výše splatné daně a pravidla jejího odvodu jsou v plné míře podřízeny daňové legislativě, odložená daň je záležitostí čistě účetnictví. Představuje zohlednění skutečnosti, že daňová a účetní pravidla jsou ve většině zemí odlišná, což způsobuje rozdíl mezi účetním výsledkem hospodaření a daňovým základem. S daňovými předpisy má odložená daň společného pouze to, že respektuje zákonem stanovenou sazbu daně a že při výpočtu základu daně se vychází z účetního výsledku hospodaření.
Transformace účetního výsledku hospodaření na základ daně se provádí formou připočitatelných nebo odčitatelných položek. V důsledku toho nastává situace, kdy je základ daně buď vyšší nebo nižší než účetní výsledek hospoda
Možná si nyní leckterý čtenář, orientovaný spíše na praxi, a to ještě více v účetnictví než v daních, po přečtení nadpisu klade otázku: „Cožpak může být již samotné zahájení daňové kontroly nezákonné?“ A na to my ostatní, kteří se orientujeme na oblast daňového práva, odpovíme možná poněkud překvapivě: „Ano, v určitých případech může.“ Dále se pak v tomto krátkém pojednání zaměříme právě na popis těchto případů včetně návrhu postupu řešení.
Zahájení daňové kontroly jako nezákonný zásah Každý podnikatel nejspíše bude souhlasit s tím, že jednou z nejméně příjemných činností správce daně je provádění daňové kontroly. Někteří se přitom již také jistě setkali s
Společníci, kteří pracují ve společnosti s ručením omezeným, mají možnost pobírat za svoji práci odměnu ve formě příjmů ze závislé činnosti nebo mohou na základě rozhodnutí valné hromady získat příjem z kapitálového majetku formou výplaty podílu na zisku společnosti s. r. o., a to i v případě, že ve společnosti nepracují. V příspěvku jsou vymezeny možné formy odměňování společníka společnosti s ručením omezeným. Jsou nastíněny rozdíly jednotlivých forem příjmů (podíl na zisku, odměna na základě obchodněprávního vztahu a mzda na základě pracovněprávního vztahu) s ohledem na daňové dopady. Srovnání je provedeno nejenom s ohledem na daňovou zátěž společnosti, ale také s ohledem na kombinaci výše uvedených možností odměňování z hlediska čistého příjmu společníka, vlivu plateb sociálního a zdravotního pojištění a s ohledem na důchod společníka vyplácený v budoucnu.
Příjmy společníků s. r. o. ze závislé činnosti Příjmy jednatelů a společníků jsou považovány za příjmy ze závislé činnosti dle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZD
Definice podvodu na DPH Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 9 Afs 94/2009, www.nssoud.cz. „Nárok na odpočet daně (je) chráněn pouze za situace, že plátce daně o záměru zkrátit daň nevěděl a nemohl s přihl
Pro daňový subjekt může být velice důležité vědět, kdy přesně byla u něj zahájena daňová kontrola. Určení správného data je důležité zejména k zodpovězení následujících otázek, tedy zda: 1. Nepřišel správce daně s kontrolou pozdě, již po uplynutí prekluzivního období, a tedy nemůže již daň doměřit? 2. Je možno podat dodatečné daňové přiznání?
Daňovou kontrolou se zabývá především § 16 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“). Okamžik zahájení daňové kontroly není v ZSDP přesně specifikován. Z hlediska ot
Parlamentní republika Malta je ostrovním státem ležícím ve strategické poloze ve Středozemním moři 95 km jižně od Sicílie a 290 km východně od Tuniska. Malta vstoupila do Evropské unie ve stejný den jako Česká republika, tj. dne 1. května 2004, a stala se tak namísto Lucemburska nejmenším státem Evropské unie. Jedná se o bývalou britskou kolonii. Malta získala nezávislost 21. září 1964, vznikla konstituční monarchie, a o 10 let později (13. prosince 1974) se změnila na republiku. Zůstala však i nadále členem Britského společenství národů (Commonwealth of Nations). Malta přijala 1. ledna 2008 místo původní měny maltské liry euro. Malta se skládá z následujících obydlených ostrovů: Malta, Gozo (Ghawdex), a Comino (Kemmuna). K Maltě náleží i tři neobydlené ostrůvky Cominotto, Filfla Island, a St. Paul’s Island. Maltské daňové zákony se vztahují na všechny ostrovy maltského souostroví včetně přilehlých teritoriálních vod.
Typ daňového systému Malta pro účely zdanění nerozlišuje mezi právnickými a fyzickými osobami. Všechny osoby (tedy jak fyzické, tak právnické) jsou poplatníky jedné daně z příjmů („Taxxa fuq I-income“). Samozřejmě jsou určité