Jak známo, v praxi daňové správy se již řadu let běžně vyskytují pověření vydaná finančními ředitelstvími, jejichž účelem je pověřit jiného než místně příslušného správce daně k provedení daňové kontroly u vybraného subjektu. Na základě tohoto pověření je pak specializovaným útvarem daňová kontrola provedena. Jsem toho názoru, že v řadě případů se jedná o daňové kontroly, jejichž nezákonnost je založena nesprávným výkladem a aplikací ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech (dále též „ZÚFO“).